Josef Matoušek

Tento článek je o historikovi, popraveném nacisty (synovi politika Josefa Matouška). Další významy jsou uvedeny na stránce Josef Matoušek (rozcestník).

Josef Matoušek (13. ledna 1906 Hořice^[1] – 17. listopadu 1939 Praha) byl český historik a vysokoškolský pedagog popravený 17. listopadu 1939.

Doc. PhDr. Josef Matoušek
Narození	13. ledna 1906 Hořice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. listopadu 1939 (ve věku 33 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	historik, pedagog a archivář
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Ocenění	Medaile Za hrdinství in memoriam (2022)
Politické strany	ČsND NSj SNJ Národní souručenství
Rodiče	Josef Matoušek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Josef Matoušek byl synem JUDr. Josefa Matouška (v té době soudního adjunkta v Hořicích, pozdějšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností) a jeho manželky Marie, rozené Jínové.^[1]

V roce 1924 maturoval na reálném gymnáziu na Smíchově^{[p 1]} na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty; promován byl 13. 2. 1929.^[2][3] V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století.

Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským.

Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraničí, kladl důraz na ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větší míru autonomie. Měl i podíl na vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. Ve svých politických názorech byl pořád českým nacionalistou. Vedl korespondenci se svými známými ze studií v Římě, kteří byli fašisticky zaměření, ale nesouhlasili s italským spojenectvím s nacistickým Německem.

V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne.

Dílo

• Úsilí o český deník roku 1860 a založení Národních listů (1928)
• Karel Sladkovský a český radikalismus za revoluce a reakce (1929)
• Kurie a boj o konsistoř pod obojí za administrátora Rezka (1931)
• Cancellaria Arnesti a dvě sbírky formulářové století patnáctého (1933)
• Z nejnovějších studií o italských o risorgimentu (1933)
• Turecká válka v evropské politice v letech 1592-1594 (1935)

Ocenění

• – Československý válečný kříž 1939-1945 (in memoriam, udělen v roce 1945)
• – Medaile Za hrdinství in memoriam (2022)

Fotogalerie

• 
  Josef Matoušek (studentská léta)
• 
  Pamětní deska (Praha-Smíchov, Švédská 1084/31)
• 
  Připomínka popravy devíti hlavních představitelů studentského hnutí dne 17. listopadu 1939 na památníku v kasárnách 17. listopadu v Praze Ruzyni
• 
  Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 - titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939-1945
• 
  Rodinný hrob na pražském hřbitově Malvazinky