Josef Maximilián Petzval
slovenský fyzik, matematik a vynálezce From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jozef Maximilián Petzval (6. ledna 1807 Spišská Belá – 17. září[p 1] 1891 Vídeň), psáno též Pecval byl matematik, fyzik a vynálezce.[1] Významné jsou především jeho teoretické výpočty v oblasti optiky a podíl na zdokonalení mnoha optických přístrojů.
Remove ads
Život a kariéra
Narodil se na slovenské Spiši v rodině německého učitele pocházejícího z Loděnic na Moravě Jeho národnostní příslušnost je nejasná, on sám ji nikdy v oficiálních dokumentech neuváděl.[2] Do základní školy chodil v Kežmarku. V roce 1820 získal jeho otec místo v Levoči a Josef tam studoval na gymnáziu. Ve čtvrté třídě málem propadl z matematiky, ale později se vlastní pílí zlepšil a dokázal řešit nejsložitější příklady. Po jeho ukončení pracoval rok jako vychovatel v šlechtické rodině v maďarské Heveši. Vydělané peníze mu umožnily studium na univerzitě v Budapešti. Roku 1826 se zapsal na inženýrský institut, kde v roce 1828 obdržel inženýrský diplom. Na přímluvu profesora Wolfsteina získal místo městského inženýra a v rámci své funkce vypracoval návrh na vybudování kanálu na Dunaji, který měl ochránit Budapešť od opakujících se záplav. Jeho realizace byla městskou radou zamítnuta.[2] Petzval se dal zapsat na filozofickou fakultu a v roce 1832 získal doktorát z matematiky. Na této univerzitě pak učil nejprve jako asistent a od roku 1835 jako profesor. Byl vynikající matematik, zabýval se hlavně teorií diferenciálních a algebraických rovnic.
V roce 1837 odešel přednášet matematiku na univerzitu do Vídně, kde setrval dalších čtyřicet let. Pořídil si dům se zahradou na pozemcích zrušeného kláštera na kopci Kahlenberg a na přednášky dojížděl na koni. Rád fyzicky pracoval, štípal dřevo, byl vynikající šermíř. Žil jako samotář a v upravených místnostech svého bydliště prováděl různé experimenty.[2][3] Zvláštní pozornost věnoval optice, byl zručný brusič skla a jemný mechanik. V roce 1840 vypočítal a zkonstruoval objektiv se světelností 1:3,5 (Petzvalův objektiv), který pak použil ve svých přístrojích výrobce fotoaparátů Johann Christoph Voigtländer. To umožnilo pořídit dostatečně ostrý snímek během několika sekund. Učinil řadu dalších vynálezů z oboru optiky: navrhl konstrukce osvětlovacích a promítacích přístrojů, krajinářský objektiv (orthoskop) pro velkoformátové kamery, dvojoký dalekohled, divadelní kukátko, zdokonalil mikroskop. O významu jeho objektivu svědčí, že se podle jeho principu vyráběly vysoce světelné objektivy ještě ve dvacátém století.[4][5] Petzval si nezajistil pro své vynálezy patentovou ochranu a na jejich praktickém využití se obohatili výrobci optiky, především Voigtländer.[2]
Jeho teoretické práce byly vysoce ceněny, přední místo mezi nimi zaujímá publikace Integrace lineárních diferenciálních rovnic s konstantním nebo proměnlivým koeficientem z roku 1851. V roce 1855 vnikli do jeho domku lupiči a způsobili požár, při kterém bylo mnoho jeho rukopisů a technických náčrtů zničeno. Deset let po jeho smrti byly na půdě domu nalezeny zbytky písemností.[2]
V roce 1869 se oženil se svou mladou hospodyní, která však po třech letech zemřela.[3] Josef Petzval zemřel v osamocení ve věku 84 let a je pochován na Ústředním hřbitově ve Vídni.
Remove ads
Ocenění
V roce 1849 se stal Petzval členem Rakouské akademie věd. V roce 1873 byl přijat za člena Uherské akademie věd. Byl vyznamenán řádem Františka Josefa. Roku 1881 byl jmenován čestným členem Jednoty českých matematiků. Poděkoval česky psaným dopisem.[2][3]
V arkádě nádvoří Vídeňské univerzity je umístěna Petzvalova busta.[3] V jeho rodné obci Spišská Belá bylo v roce 1964 zřízeno muzeum Jozefa Maximilána Petzvala zaměřené na historii fotografie a kinematografie.[6]
Jeho jméno nese kráter v blízkosti jižního pólu na odvrácené straně Měsíce. V roce 1980 byla po něm pojmenována planetka (3716 Petzval, 1980 TG) na návrh astronomického ústavu Slovenské akademie věd v Tatranské Lomnici a českých vědců.[7]
Remove ads
Teoretické práce
J. Petzval: Integration der linearen Differentialgleichungen mit constanten und veränderlichen Coefficienten, nákladem Císařské akademie věd (Kais. Akademie der Wissenschaften), Vídeň, 1851. Části rukopisů nalezené 10 let po smrti Josefa Petzvala:
- Teorie tónových osnov
- Teorie opěrných čar
- Sedmimístné logaritmy.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads