Josef Tvrdý

Josef Tvrdý (4. května 1877 Tuř u Jičína – 13. března 1942 Mauthausen) byl český profesor filosofie a psychologie, spisovatel, zastánce positivismu.^[1]

Prof. PhDr. Josef Tvrdý
Narození	4. května 1877 Tuř Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. března 1942 (ve věku 64 let) Mauthausen Německá říše Německá říše
Místo pohřbení	hřbitov v Lulči
Bydliště	Brno
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	pedagog, spisovatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plaketa na domě, kde žil Josef Tvrdý mezi lety 1923-1941, Masarykova čtvrť, Brno

Kameny zmizelých, Brno

Celkový pohled na dům, kde žil Josef Tvrdý mezi lety 1923–1941

Život

Josef tvrdý se narodil v rodině Josefa Tvrdého a Anny rozené Kalenské. 2. června 1908 se oženil v Křenovicích s Miladou Balcárkovou.

Navštěvoval gymnázium v Jičíně (1887–1896). V této době u něj místní profesor Oldřich Kramář probudil zájem o filosofii a psychologii. V letech 1896–1901 pak Tvrdý studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filozofii, klasickou filologii a francouzštinu. Po škole začal učit na Matičním gymnáziu ve Vyškově (1901–1914), poté byl přeložen do Brna. V době jeho působení ve Vyškově dominovaly v jeho činnosti folklorní zájmy. Zaznamenával pohádky, pověsti i lidové povídky vyškovského okolí, vyhledával lidové vypravěče.

Během první světové války sloužil jako důstojník zdravotní služby u dělostřelectva. Od roku 1918 učil na II. státním gymnáziu v Brně. Po dvou letech získal doktorát z filosofie.^[2] O další dva roky, v květnu 1922, se stal docentem na FF MU. V roce 1927 byl pozván na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde ihned získal mimořádnou profesoru. Řádným profesorem systematické filosofie byl jmenován až v roce 1930. Po vynuceném odchodu z Bratislavy byla jeho profesura přenesena na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity.^[3]

Jeho práci ukončilo zatčení gestapem v prosinci 1941. Krátce byl vězněn na Kounicových kolejích a poté byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde byl pod číslem 1218 vězněn v bloku 15, "Stube" B. Zemřel v Mauthausenu II ve 14.35 hodin dne 13. března 1942 (podle úmrtního oznámení číslo 1988/1942).^[4]

V Brně byla po něm pojmenovaná ulice a koleje.

Dílo

• Filosofie náboženství, 1921^[5]
• Vývoj filosofického myšlení evropského, 1923^[6]
• Světový názor moderního Čecha, 1923^[7]
• Problém skutečnosti u Davida Huma a jeho význam v dějinách filosofie, 1925^[8]
• Moderní proudy ve filosofii, 1925^[9]
• Úvod do filosofie, 1926, 2. přeprac. vyd. (Systematický úvod do filosofie), 1938, 3. vyd. 1947
• Filozofia a ľudské poznanie, 1926
• Masarykovo mládí a činnost učitelská, 1927
• Teorie pravdy, 1929
• Výbor ze spisů T. G. Masaryka – sestavil, opatřil úvodem a poznámkami 1930^[10]
• Vztahy Dobrovského k filosofii 1930^[11]
• Sovremena čechoslovačka filosofia, Skopje 1931
• Současná filosofie u Slovanů – z cyklu přednášek "Současná slovanská kultura"; [O filosofii ruské – Ferdinand Pelikán. O filosofii polské a jihoslovanské – Josef Tvrdý.] 1932^[12]
• Nová filosofie. Analysa dnešní filosofické situace, 1932^[13]
• Průvodce dějinami evropské filosofie, 1932^[14]
• Soudobá filosofie polská; Dnešní filosofie u jižních Slovanů, 1932^[15]
• Masarykova filosofie, 1935^[16]
• W. M. Kozlowski, 1936^[17]
• Logika, 1937^[18]
• J. P. Vychodil, 1940^[19]
• Názory o hrdinství v životě společenském, 1940^[20]
• Nová renaissance, 1942^[21]
• Vybrané kapitoly z filosofie: tištěno jako rukopis, určený výhradně pro posluchače vysokých škol, 1947^[22]
• Humanita a její problémy, in J. Gabriel: Filozofie J. T., 1982.^[3]

Přispíval také do sborníků a odborných časopisů.