Josip Primožič

Josip Primožič (7. února 1900 Lublaň – 18. srpna 1985 Maribor) byl jugoslávský sportovní gymnasta slovinské národnosti. Byl znám také pod přezdívkami Tošo nebo Jože.

Josip Primožič
Osobní informace
Datum narození	7. února 1900
Místo narození	Lublaň
Datum úmrtí	18. srpna 1985 (ve věku 85 let)
Místo úmrtí	Maribor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Sportovní gymnastika na LOH
stříbro	1928 Amsterdam	bradla
bronz	1928 Amsterdam	družstva
Mistrovství světa ve sportovní gymnastice
zlato	1930 Lucemburk	víceboj
zlato	1930 Lucemburk	kůň našíř
zlato	1930 Lucemburk	bradla
zlato	1930 Lucemburk	prostná
stříbro	1926 Lyon	hrazda
stříbro	1926 Lyon	družstva
bronz	1930 Lucemburk	družstva
bronz	Praha 1938	bradla
bronz	Praha 1938	družstva

Vyučil se slévačem a pracoval na statku, gymnastice se začal věnovat během vojenské služby v Kraljevu. V roce 1923 vstoupil do lublaňského Sokola, kde ho trénoval Stane Derganc.^[1] V jugoslávské reprezentaci debutoval při Letních olympijských hrách 1924, kde přispěl k pátému místu družstva. V roce 1926 získal na mistrovství světa ve sportovní gymnastice stříbrnou medaili na hrazdě a v soutěži týmů. Na Letních olympijských hrách 1928 byl druhý na bradlech, třetí v soutěži družstev, čtvrtý v přeskoku a pátý ve víceboji jednotlivců. Největšího úspěchu dosáhl na světovém šampionátu v roce 1930, kde vyhrál víceboj, prostná, bradla a koně našíř a s družstvem skončil na třetím místě.^[2] Zúčastnil se také olympiády v roce 1936, kde obsadil 31. místo ve víceboji a 6. místo v týmové soutěži. Na mistrovství světa v Praze v roce 1938 získal bronz s družstvem a na bradlech. Závodní činnost ukončil ve čtyřiceti letech, u gymnastiky pak zůstal jako rozhodčí a trenér.

Jeho zálibou bylo malířství; je autorem více než patnácti stovek obrazů, především krajin a portrétů. V letech 1949 až 1962 pracoval v Národním divadle v Mariboru jako výtvarník a navrhl scénu k 65 inscenacím, především pro režiséra Frana Žižeka.^[3] Byl mu udělen Řád svobody Slovinské republiky a byl zařazen do Síně slávy slovinského sportu. Je po něm pojmenována ulice v mariborské čtvrti Meljski Hrib.