Jozef Styk

Jozef Styk, též Jozef Juraj Styk (19. března 1897 Dolný Kubín – 28. srpna 1965 Sučany^[1][2]), byl slovenský a československý národohospodář, člen druhého odboje, poválečný politik za Demokratickou stranu, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění a člen Sboru pověřenců. Po roce 1948 odstraněn z veřejného života.

Ing. Jozef Styk
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci: 1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci: 1945 – 1948
Pověřenec veřejných prací
Ve funkci: 1945 – 1945
Pověřenec techniky
Ve funkci: 1946 – 1947
Pověřenec zemědělství a poz. ref.
Ve funkci: 1947 – 1948
Předchůdce	Martin Kvetko
Nástupce	Gustáv Husák
Stranická příslušnost
Členství	agrární strana Demokratická str.
Narození	19. března 1897 Dolný Kubín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. srpna 1965 (ve věku 68 let) Sučany Československo Československo
Alma mater	VŠ technická Brno
Profese	politik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Studoval na českých reálkách v Lipníku nad Bečvou a Kroměříži, kde maturoval roku 1915. V letech 1918–1923 absolvoval Vysokou školu technickou v Brně. Za první světové války bojoval na italské frontě, v letech 1918–1922 pak byl dobrovolníkem československé armády. V letech 1923–1929 zastával post hospodářského pracovníka Škodových závodů v Bratislavě (v letech 1929–1938 v Prešově). Byl také ředitelem elektrárny v Spišské Nové Vsi a předsedou Národohospodářské župy východoslovenské a Investiční komise slovenské. V meziválečném období se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana). Během studií v Brně byl aktivní v studentském spolku Kriváň.^[2][3]

Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.^[4]

Odmítal vznik Slovenského státu. Patřil mezi spolupracovníky Jozefa Lettricha a Jána Ursínyho. Za druhé světové války se podílel na odboji. Byl členem povstalecké Slovenské národní rady během Slovenského národního povstání (členem SNR se stal ještě před vypuknutím povstání^[5]). Jako delegát SNR se v březnu 1945 účastnil jednání v Moskvě, kde se západní a východní československý odboj dohodl na poválečném politickém a ústavním uspořádání Československa včetně vzniku Národní fronty. Podílel se pak na formulování Košického vládního programu.^[2][3][6]

V roce 1944 se rovněž podílel na vzniku Demokratické strany spojením různých nesocialistických proudů slovenského odboje. Sjezd strany v září 1944 ho zvolil do funkce jednoho z místopředsedů. Na sjezdu v červenci 1945 funkci místopředsedy obhájil.^[7]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946, v nichž byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V něm setrval formálně do parlamentních voleb v roce 1948.^[8][9]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.^[10] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl pak do Slovenské národní rady zvolen znovu.^[11] Zasedal ve Sboru pověřenců. V roce 1945 byl krátce pověřencem veřejných prací. V letech 1946–1947 jako pověřenec techniky, v letech 1947–1948 coby pověřenec pro zemědělství a pozemkovou reformu. 21. února 1948 podal demisi.^[3][12]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Jozef Styk promluvil v březnu 1948 při zasedání parlamentu jménem „dištancovaných poslancov Demokratickej strany“. V projevu odmítl, že by jeho politická skupina byla opozicí vůči novému režimu a přislíbil, že bude hlasovat pro program druhé vlády Klementa Gottwalda.^[13] Po roce 1948 odešel z politického života a pracoval v podnikové sféře na různých postech.^[3]

Ocenění

• 1945 – Řád Slovenského národního povstání I. třídy,
• 1945 – Československý válečný kříž (1939)^[2]

Rodina

• otec Aurel Styk
• matka Anna rozená Hodžová^[2]