Jules Barbey d'Aurevilly

Jules Amédée Barbey d’Aurevilly (2. listopad 1808 Saint-Sauveur-le-Vicomte, Normandie, Francie – 23. duben 1889 Paříž) byl francouzský spisovatel, básník, žurnalista a kritik.

Jules Barbey d'Aurevilly
Rodné jméno	Jules Amédée Barbey
Narození	2. listopadu 1808 Saint-Sauveur-le-Vicomte
Úmrtí	23. dubna 1889 (ve věku 80 let) 7. pařížský obvod
Místo pohřbení	Château de Saint-Sauveur-le-Vicomte
Povolání	novinář, esejista, romanopisec, básník, literární kritik, spisovatel a historik
Alma mater	Caenská univerzita
Významná díla	Ďábelské novely Une vieille maîtresse The Bewitched The Story Without a Name
Rodiče	Théophile Barbey d'Aurevilly
Příbuzní	Léon Barbey d'Aurevilly (bratr) Édélestand Du Méril (bratranec)
Vlivy	Honoré de Balzac George Gordon Byron Joseph de Maistre
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z normandské šlechtické rodiny, jeho rodiči byli Théophile d'Aurevilly (1785–1868) a Ernestine roz. Ango (1787–1858).

Studoval na Collège Stanislas v Paříži a v letech 1829–1833 práva na univerzitě v Caen. Po prvotních sympatiích s republikány (období červencové revoluce 1830) přešel ke krajně pravicovému monarchismu a katolicismu. Během studií v Paříži se seznámil s básníkem Mauricem de Guérin. Od roku 1833 se usadil v Paříži a psal kritiky do royalistických novin.

Dílo

Jeho dílo je spolu s dílem Augusta Villiers de l'Isle Adam považováno za spojovací článek mezi romantismem na jedné straně a dekadencí a symbolismem na straně druhé.

Jeho romány a povídky jsou často situovány do rodné Normandie. Popisuje stav společnosti za revoluce a po ní a kritizuje i úpadek mravů kněží a šlechty. Ačkoli se sám označoval za nepřítele naturalismu, jeho práce jsou realismem a naturalismem zásadně ovlivněny. Dalším paradoxem jeho díla je, že – ač katolík a royalista – byl konzervativními kruhy odmítán a některá jeho díla byla na církevním seznamu zakázaných knih.

Ve svých kritických soudech a názorech uplatňoval nejpřísnější kritéria a často se uchyloval až k nesnášenlivým útokům (v tom byl předchůdcem např. Léona Bloye a dalších katolických novinářů). V raném období byl také teoretikem dandysmu a napsal esej o G. Brummellovi.

Spisy

Próza

• Le Cachet d’Onyx, napsáno 1831
• Léa, 1832
• L’Amour impossible, 1841 (Nemožná láska, česky 1926)
• La Bague d’Annibal, 1842
• Le Dessous de cartes d’une partie de whist, 1850 (Rub karet whistové partie, později připojeno k Ďábelským novelám)
• Une Vieille Maîtresse, 1851 (Stará milenka, česky 1923)
• L’Ensorcelée, 1852 (Očarovaná, česky 1916)
• Le Chevalier Des Touches, 1863 (Rytíř des Touches, česky 1923, 1974, 1986)
• Un Prêtre marié, 1864 (Ženatý kněz, česky 1906, 1921, 1930)
• Le Plus Bel Amour de Don Juan, 1867 (Nejkrásnější láska Dona Juana, později připojeno k Ďábelským novelám)

Ukázka rukopisu Ďábelských novel

• Les Diaboliques, 1874 (Ďábelské novely, česky 1908, 1910, 1920, 1928, 1969, některá vydání též pod názvem Hostina Atheistova)
• Une Histoire sans nom, 1882 (Bezejmenný příběh, česky 1909, 1926)
• Une Page d’histoire, 1882 (sous le titre Retour de Valognes. Un poème inédit de Lord Byron), 1886
• Ce qui ne meurt pas, 1883

Básně

• Ode aux Héros des Thermopyles, 1825
• Poussières, 1854
• Amaïdée, 1889
• Rhythmes oubliés, 1897 (Zapomenuté rytmy, česky 1913, 1926)

Eseje a kritika

• Du Dandysme et de Georges Brummel, 1845 (O dandysmu a Georgesi Brummelovi, česky 1912, 1997)
• Les Prophètes du passé, 1851
• Les Œuvres et les hommes 1860–1909 (Díla a lidé – souborné vydání kritik)
• Les quarante médaillons de l'Académie, 1864
• Les ridicules du temps, 1883
• Le Théâtre Contemporain 1866-1870, 3 díly, vyšlo 1887–1888 – divadelní kritiky z let 1866–1870
• Pensées détachées, Fragments sur les femmes, 1889
• Polémiques d'hier, 1889
• Dernières Polémiques, 1891
• Goethe et Diderot, 1913

Paměti a korespondence

• Correspondance générale (1824–1888), souborné vydání korespondence, 9 dílů (1980–1989)
• Memoranda, Journal intime 1836–1864, deník

České překlady (výběr)

• Rub karet whistové partie – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 46, úvod František Sekanina, přeložil Josef Marek, s. 5–55. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Ďábelské novely, překlad Oskar Reindl, Praha, Odeon, 1969
• Rytíř des Touchess, překlad Dagmar a František X. Halasovi, Praha, Odeon, 1986
• Hostina atheistova podle vydání z roku 1908, překlad František Šedivec, Olomouc, Votobia, 1995, ISBN 80-85885-47-6
• O dandysmu a Georgi Brummellovi, překlad Catherine Křičková; verše Jiří Našinec, Praha, Volvox Globator, 1996, ISBN 80-7207-044-4
• Listy Trebutienovi, překlad Bohuslav Reynek, Olomouc, Votobia, 1996, ISBN 80-7198-052-8
• Tři Ďábelské novely, překlad Oskar Reindl, Praha, Slovart, 1998, ISBN 80-7209-056-9 (výběr povídek: Nejkrásnější láska Dona Juana, Rub karet whistové partie, Pomsta ženy)

Dostupné na internetu

• Ženatý kněz: román – přeložil Arnošt Procházka. Praha: Hugo Kosterka, 1906?^[1] — Praha: Ladislav Kuncíř, 1921^[2]
• Karmazínová záclona – přeložil Josef Marek. Praha: Alois Hynek, 190-^[3]
• Nejkrásnější láska Dona Juana. Štěstí v zločinu. Ženina pomsta – přeložil Josef Marek. Praha: Kamilla Neumannová, 1910?^[4]
• O dandysmu a Jiřím Brummellovi: předchůdce Dandyů – přeložil Jan Mrazík. Praha: Arnold Kličník, 1912^[5]
• Zapomenuté rytmy – přeložil Kamil Fiala. Praha: Člun, 1913^[6]
• Očarovaná: román – přeložil Josef Florian. Stará Říše: A. L. Stříž, 1915^[7]
• Ďábelské – přeložil Josef R. Marek. Praha: Staša Jílovská, 1920^[8]
• Rytíř des Touches: román – přeložil J. R. Marek. Praha: L. Kuncíř 1923^[9]
• Stará milenka – přeložil Josef Florian. Stará Říše: Marta Florianová, 1923^[10]