Jurij Vasiljevič Bondarev

ruský sovětský spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia

Jurij Vasiljevič Bondarev
Remove ads

Jurij Vasiljevič Bondarev (rusky Юрий Васильевич Бондарев; 15. března 1924, Orsk[1] – 29. března 2020, Moskva[2]) byl ruský sovětský spisovatel, představitel ruské válečné prózy.[3][4][5]

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Remove ads

Život

Narodil se v Orsku v Orenburská oblasti v rodině úředníka. Od roku 1931 žil v Moskvě. Za druhé světové války byl evakuován do Taškentu a po základním výcviku odešel na frontu. Sloužil jako velitel dělostřelecké od baterie[1] od Stalingradu až po Duklu. Roku 1944 vstoupil do komunistické strany.[4]

Po skončení války studoval v letech 1946–1951 na Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě.[1] Debutoval roku 1949[1] povídkou В пути (Na cestě) otištěnou v časopise Смена (Směna). Nejprve psal povídky a novely, později především romány.[5] Jeho vypravěčský talent se plně rozvinul v druhé polovině padesátých a na počátku šedesátých let, když si za téma svých děl vybral pravdivé vylíčení války a poválečného života v éře stalinismu. Poté, co si zvolil kariéru literárního funkcionáře, dostávají ale jeho práce silně oficiální ráz.[4]

Od roku 1967 byl členem předsednictva Svazu sovětských spisovatelů, od roku 1971 jedním z jeho vedoucích tajemníků. Roku 1981 byl delegátem 26. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Od roku 1971 byl zástupcem předsedy Svazu spisovatelů RSFSR a od roku 1990 do roku 1994 předsedou Svazu spisovatelů Ruska. V době perestrojky zaujal reakční stanovisko a rovněž ideologicky podporoval srpnový puč v Sovětském svazu v roce 1991. To vše mu vyneslo ostrou kritiku tehdejších demokratických sil.[4][6]

Bondarev je výrazným představitelem ruské válečné prózy. Jeho pohled na válku je pohledem prostého vojáka. Přinesl drsný pohled na válku, na každodenní frontový život s jeho lidskými tragédiemi.[5] Proti falešnému heroizování postavil tzv. „zákopovou pravdu“. Druhým závažným tématem jeho knih je kritický pohled na éru pozdního stalinismu.[4]

Remove ads

Dílo

Sbírky povídek

  • На большой реке (1953, Na veliké řece).
  • Незабываемое (1954, Nezapomenutelní).
  • Трудная ночь (1959, Těžká noc).
  • Поздним вечером (1962, Pozdě večer).
  • Мгновения (1977, Okamžiky), sbírka miniaturních lyrických a filozofických povídek.

Romány a novely

  • Юность командиров (1956, Mládí velitelů), česky též v úpravě pro mládež jako Ještě neumlkla děla, novela vyprávějící o přátelství a láskách mladých poddůstojníků v prostředí dělostřeleckého učiliště, kam byli odveleni po válečných zážitcích na frontě.
  • Батальоны просят огня (1957, Prapory žádají palbu), román z doby Velké vlastenecké války zobrazující tragický osud praporu, který byl zbytečně obětován, když další jednotky přecházely Dněpr.
  • Последние залпы (1959, Poslední salvy), román líčící příběh dělostřelecké baterie na československo-polské hranici za Slovenského národního povstání jehož hrdiny jsou mladí sovětští muži – téměř ještě chlapci.
  • Тишина (1962, Ticho), jedno z nejvýznamnějších děl týkajících se temných stránek života v Sovětském svazu v období stalinismu vypráví příběh bývalého frontového důstojníka, jehož otec se stal obětí zvůle systému a byl zatčen. On sám vyloučen ze školy a musel odjet do Kazachstánu pracovat na stavbě.
  • Двое (1964, Dva), pokračování románu Ticho opět postihující temnou atmosféru období stalinismu.
  • Родственники (1969, Příbuzní), dramatická novela líčící příběh lidské zrady a odplaty, která vyplývá z krutého střetání lidských charakterů.
  • Горячий снег (1969, Hořící sníh), románová epopej odehrávající se v rozhodujících okamžicích Bitvy u Stalingradu během vypjatých tří dnů a tří nocí. Příběh v sobě spojuje mikrosvět vojáka s makrosvětem historické události.
  • Берег (1975, Břeh), na pozadí neočekávaného setkání hrdiny románu spisovatele Nikitina s jeho první láskou v Hamburku vytváří autor široký obraz celé epochy s jejími naléhavými filozofickými, sociálními i morálními problémy.
  • Выбор (1980, Volba), román je komponován ve dvou časových rovinách jako střetnutí válečné minulosti se současností. Bývalý důstojník se nečekaně setká s mužem, kterému roku 1943 velel a o němž si myslel že je mrtvý, protože jej vyslal na jistou smrt,
  • Игра (1985, Hra), román ze života sovětské inteligence.
  • Искушение (1991, Pokušení), román o moderní ruské inteligenci s jejími problémy a vztahem k minulosti i současnosti.
  • Непротивление (1996), román odehrávající se v Moskvě v prvním roce po skončení války. Autor zde ukazuje Moskvu tmavých zakouřených výčepů, kde voják, vracející se z fronty, propadá alkoholu, protože vlastně neví, jak nyní žít. Nakonec se dostane do pochybné společnosti a zúčastní se útoku na jiný gang, při kterém zabije člověka.
  • Бермудский треугольник (1999, Bermudský trojúhelník), román s kriminální zápletkou popisující dramatické události v Rusku v postsovětském období na začátku roku 1993.
  • Без милосердия (2004, Bez slitování), román odehrávající se v Rusku po rozpadu Sovětského svazu s tématem boje proti zlu.

Publicistika

  • Стиль и слово (1965, Styl a slovo).
  • Взгляд в биографию (1971, Pohled do životopisu).
  • Литература – народу (1974).
  • Поиск истины (1976, Hledání pravdy), eseje.
  • Человек несет в себе мир (1980, Člověk nese v sobě svět).
  • Хранители ценностей (1987, Ochránci hodnot).
  • Диалоги о формулах и красоте (1990, Dialogy o vzorcích a kráse).

Filmové scénáře

  • 49 дней (1962, 49 dní), spoluautor scénáře k ruskému sovětskému filmu režiséra Genricha Gabaje o čtyřech mladých vojácích, kteří stráví 49 dnů ve člunu na otevřeném moři.
  • Освобождение (1968–1971, Osvobození), spoluautor scénáře k pětidílné sovětské filmové epopeji režiséra Jurije Ozerova o Velké vlastenecké válce.
  • Трагедия века (1993, Tragédie století), spoluautor scénáře k ruskému televiznímu seriálu režiséra Jurije Ozerova o Velké vlastenecké válce.
Remove ads

Filmové adaptace

  • Последние залпы (1960, Poslední salvy), ruský sovětský film, režie Leon Saakov.
  • Тишина (1963, Ticho), ruský sovětský film, režie Vladimir Basov.
  • Горячий снег (1972, Hořící sníh), ruský sovětský film, režie Gavriil Jegiazarov.
  • Простите нас! (1979, Odpusťte nám), ázerbájdžánský rusky mluvený sovětský film podle stejnojmenné autorovy povídky z roku 1954, režie Arif Babajev
  • Вот опять окно… (1982), ruský sovětský povídkový film, jedna z jeho tří částí byla natočena podle Bondarevovy povídky Простите нас!, režie Lev Cuculkovskij.
  • Берег (1983, Břeh), ruský sovětský film, režie Alexandr Alov a Vladimir Naumov.
  • Батальоны просят огня (1985, Prapory žádají palbu), ruský sovětský čtyřdílný televizní film, režie Vladimir Čebotarjov a Alexandr Bogoljubov
  • Выбор (1987, Volba), ruský sovětský film, režie Vladimir Naumov.
  • Тишина (1992, Ticho), ruský televizní seriál, režie Olgerd Voroncov.

Vyznamenání

Za svou práci obdržel Bondarev celou řadu vyznamenání a ocenění:[7]

Remove ads

Česká vydání

  • Prapory žádají palbu, Naše vojsko, Praha 1960, přeložil Vojtěch Gaja, znovu 1962.
  • Poslední salvy, Svět sovětů, Praha 1961, přeložil Jaroslav Piskáček, znovu Naše vojsko, Praha 1962.
  • Ticho, Mladá fronta, Praha 1963, přeložil Jaroslav Piskáček, znovu SNKLU, Praha 1964.
  • Mládí velitelů, Naše vojsko, Praha 1963, přeložil Jaroslav Piskáček.
  • Dva, Mladá fronta, Praha 1965, přeložil Jaroslav Piskáček.
  • Příbuzní, Mladá fronta, Praha 1971, přeložil Jaroslav Piskáček.
  • Hořící sníh, Naše vojsko, Praha 1971, přeložil Jaroslav Piskáček, znovu 1973 a Odeon, Praha 1976.
  • Ještě neumlkla děla, Albatros, Praha 1977, přeložil Jaroslav Piskáček.
  • Břeh, Československý spisovatel, Praha 1977, přeložil Jaroslav Piskáček.
  • Volba, Československý spisovatel, Praha 1983, přeložil Jaroslav Piskáček.
  • Okamžiky, Naše vojsko, Praha 1983, přeložila Květuše Nováková.
  • Hledání pravdy, Mladá fronta, Praha 1986, přeložil Ctirad Kučera.
  • Hra, Lidové nakladatelství, Praha 1987, přeložil Jaroslav Piskáček.
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads