Kódování Cork
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Kódování Cork (označované také jako T1 nebo EC) je kódování znaků používané pro fonty v některých implementacích sázecího programu TeX. Je pojmenované po městě Cork v Irsku, v němž se v roce 1990 konala konference TeX Users Group (TUG), která toto kódování pro LaTeX zavedla[1]. Obsahuje 256 znaků, které podporují většinu evropských jazyků používajících latinku.
Detaily
V osmibitových implementacích TeXu musí kódování fontů odpovídat kódování použitému pro vzory dělení slov[2], které nejčastěji používá právě kódování Cork. V LaTeXu lze na kódování Cork přepnout pomocí \usepackage[T1]{fontenc}
, zatímco v ConTeXtu MkII je Cork implicitním kódováním. Moderní implementace, jako je například XeTeX a LuaTeX, mají plnou podporu Unicode, takže lze osmibitová kódování považovat za zastaralá.
Remove ads
Struktura kódové stránky
Remove ads
Poznámky
- Prvních 12 znaků se často používá jako kombinační znaky.
- Znak i bez tečky a j bez tečky lze používat pro vytváření znaků s diakritikou jako i s vodorovnou čárkou (ī).
- Znak s kódem 0x7F je rozdělovací znaménko (ne měkké rozdělení).
Podporované jazyky
Kódování Cork je vhodné pro většinu evropských jazyků psaných latinkou. Mezi nepodporované jazyky patří:
- Esperanto (používá IL3)
- lotyština a litevština (používá L7X)
- polština (používá QX, kvůli chybějícím písmenům s ocáskem)
Kódování Cork lze používat také pro několik dalších jazyků, pro které není optimální:
- chorvatština, bosenština, srbština – kvůli sdílenému používání písmene Đ
- turečtina – protože i bez tečky má jiné párování velkého a malého písmene I a i než v jiných jazycích
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads