Kambodžská genocida

Kambodžská genocida je souhrnné označení pro systematické pronásledování a vyvražďování kambodžských občanů^{[pozn. 1]} Rudými Khmery pod vedením předsedy vlády Demokratické Kampučie Pol Pota během let 1975–1979. Během těchto čtyř let zahynulo 1,5 až 2 miliony lidí, což byla v roce 1975 téměř čtvrtina obyvatel Kambodže (cca 7,8 milionu).^{[2][3][4][5][6]}

Kambodžská genocida
Lebky v památníku Choeung Ek v Phnompenhu
Cíl	předchozí vojenské a politické vedení Kambodže, odborníci, podnikatelé, intelektuálové, etnické a náboženské menšiny
Mrtví lidé	1,2 až 2,8 milionu
Datum	17. dubna 1975 – 7. ledna 1979
Místo	Demokratická Kampučia (dnešní Kambodža)
Motiv	vytvoření agrární socialistické společnosti založené na maoistických principech kulturní genocida (rok nula) khmerský nacionalismus a rasismus anti-intelektualismus protináboženské nálady
Pachatel	Rudí Khmerové
Souřadnice	12°15′ s. š., 105°36′ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pol Pot a Rudí Khmerové byli po mnoho let podporováni Komunistickou stranou Číny (KS Číny) a jejím předsedou Mao Ce-tungem;^{[7][8][9][10]} odhaduje se, že nejméně 90 % zahraniční pomoci, kterou Rudí Khmerové obdrželi, pocházelo právě z Číny, přičemž nejméně 1 miliardu dolarů obdrželi během roku 1975.^[11][12][13] Po převzetí moci v dubnu 1975 chtěli Rudí Khmerové přeměnit zemi v agrární socialistickou republiku založenou na politice ultramaoismu a ovlivněnou kulturní revolucí.^{[7][10][14][15][16]} Pol Pot a další představitelé Rudých Khmerů se v červnu 1975 setkali s Mao Ce-tungem v Pekingu, kde získali jeho souhlas a rady. Mimo jiné Kambodžu navštívili někteří vysocí představitelé KS Číny s cílem nabídnout pomoc.^[7][10] Většina obyvatel měst byla poslána do pracovních táborů na venkově, kde se rozmáhaly masové popravy, nucené práce, fyzické týrání, podvýživa a nemoci.^[17][18]

Vyvražďování skončilo na přelomu roku 1978 a 1979, kdy do země vtrhla vietnamská armáda a svrhla režim Rudých Khmerů.^[19] Do ledna 1979 zemřelo v důsledku politiky Rudých Khmerů 1,5 až 2 miliony lidí, z toho 200 000–300 000 čínských Kambodžanů, 90 000–500 000^{[pozn. 2]} kambodžských Čamů (většinou muslimů)^[22][23][24] a 20 000 vietnamských Kambodžanů.^[25][26] Rudí Khmerové provozovali 196 věznic, přičemž v nejznámější z nich, věznici S-21,^[4][27] bylo uvězněno celkem 20 000 lidí, z nichž pouze sedm dospělých přežilo.^[28] Vězni byli převezeni na vražedná pole, kde byli popraveni a pohřbeni v masových hrobech. Mimo jiné byly unášeny děti a následně indoktrinovány.^[29] Dokumentační centrum Kambodže zmapovalo k roku 2009 celkem 23 745 masových hrobů, v nichž je pohřbeno přibližně 1,3 milionů osob. Předpokládá se, že až 60 % obětí bylo popraveno^[30] a ostatní zemřeli v důsledku hladu, vyčerpání a nemocí.

V důsledku genocidy uteklo ze svých domů mnoho lidí, z nichž mnozí se usadili v Thajsku či Vietnamu.^[31] V roce 2003 byly na základě dohody^[32] mezi kambodžskou vládou a Organizací spojených národů zřízeny Mimořádné komory soudů v Kambodži, které měly soudit členy Rudých Khmerů odpovědné za genocidu. Soudní procesy začaly v roce 2009.^[33] Dne 26. července 2010 soudní senát odsoudil Kang Kek Ieua za zločiny proti lidskosti a závažné porušení Ženevských úmluv z roku 1949. Mimo jiné byli odsouzeni také Nuon Chea a Khieu Samphana, a to za zločiny proti lidskosti, závažné porušení Ženevských úmluv a genocidu Vietnamců.^[34]