Karel František ze Seilernu

Karel František ze Seilernu (německy Franz Karl von Seilern, 5. března 1852 Vídeň^[1] – 12. dubna 1916 tamtéž^[1][2]) byl rakouský šlechtic z rodu Seilernů a politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu, podporovatel české menšiny ve Vídni.

Karel František ze Seilernu
Rodový erb hrabat ze Seilern-Aspangu
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1902 – 1906
Ve funkci: 1907 – 1916
Stranická příslušnost
Členství	Katolická str. národní na Moravě Str. konz. velkostatku
Narození	5. března 1852 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. dubna 1916 (ve věku 64 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče	Karel Maxmilián ze Seilern-Aspangu
Příbuzní	Julius Seilern (bratr) Josef František Seilern-Aspang (strýc)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Karel František ze Seilernu se narodil ve Vídni jako syn hraběte Karla Maxmiliána (1825–1905) ze šlechtického rodu Seilern-Aspangů. Jeho otec byl rovněž činný jako politik, stejně jako strýc Josef František (1823–1868). Mladší bratr Julius (1858–1932) spravoval statek Přílepy na Kroměřížsku.^[3]

Vystudoval gymnázium a práva na Vídeňské univerzitě, kde složil všechny tři státní zkoušky. Pak studoval agronomii v Mnichově. V roce 1878 se podílel na tažení rakousko-uherské armády v rámci okupace Bosny a Hercegoviny. Poté pokračoval až do roku 1881 v zemědělských studiích. Podnikl studijní cesty po Evropě a poté se věnoval správě statku Milotice, který se pod jeho vedením stal vzorovým hospodářstvím.

Byl odborníkem na agronomii, uplatňoval nejnovější poznatky a šířil osvětu mezi obyvatelstvem regionu. Angažoval se i v katolickém spolkovém životě na Moravě a byl prezidentem správní rady Moravské agrární a průmyslové banky.^[1] V roce 1913 byl zvolen prezidentem české sekce moravského zemského výboru pro přípravu vzniku rakouského letectva.^[4]

Pro své národní a politické postoje byl označován jako hrabě-demokrat nebo slovácký hrabě. Výrazně poporoval českou menšinu ve Vídni, v čemž navázal na aktivity podobně smýšlejícího šlechtice, Jana Františka z Harrachu. Zejména měl zásluhu na myšlence vzniku vídeňského Českého domu. Ve Vídni mu patřil palác ve Wollzeile.^[2]

Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1902 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kyjov, Hodonín, Žďánice. Na sněm se vrátil v doplňovací volbách 9. února 1907, nyní za kurii velkostatkářskou. V ní uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1913. Poslancem byl až do své smrti roku 1916.^[5] V roce 1902 se na sněm dostal jako kandidát Katolické strany národní na Moravě.^[6] Byl řazen mezi klerikální české politiky.^[7] V roce 1907 byl zvolen na sněm jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).^[8]

Od roku 1914 se u něj projevovaly známky nemoci (kornatění cév). Odjel kvůli tomu na jistou dobu do lázní v Nauheimu. Za světové války byl nicméně stále veřejně aktivní. Soustřeďoval se na péči o zraněné vojáky, zejména Slováky. Na jeho popud byl zřízen provizorní špitál ve Vídni.

V dubnu 1915 utrpěl záchvat mrtvice, v červnu téhož roku druhý záchvat. Zemřel v dubnu 1916 po třetí mrtvici.^[1][2] Pohřben byl do rodinné hrobky Seilernů na hřbitově v Kostelci u Zlína.^[9]