Karel Hlaváček

Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Hlaváček (rozcestník).

Karel Hlaváček (29. srpna 1874 Libeň^[1] – 15. června 1898 Libeň^[2]) byl český básník a výtvarník. Významný český dekadent a představitel českého symbolismu.

Karel Hlaváček
Narození	29. srpna 1874 Libeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. června 1898 (ve věku 23 let) Libeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Libeňský hřbitov
Povolání	spisovatel, básník, malíř, grafik, kreslíř a kritik umění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob Karla Hlaváčka (1874-1898), českého dekadentního básníka a výtvarníka na hřbitově v Libni

Život

Syn dělníka Josefa Hlaváčka (jenž se potýkal s alkoholismem) a matky Antonie, rozené Zemanové.^[1] V letech 1885-1892 vystudoval reálnou školu. Nedokončil studium francouzského jazyka a literatury na Karlově univerzitě, již studoval dva roky. Za svého života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Působil též jako zakládající člen a první předseda sokolské organizace v Praze-Libni. V časopise Sokol publikoval texty básnické, ale věnoval se i tématům, jako byly metodika tělesného cvičení, organizační a ideové otázky sokolství vůbec. Bydlel ve Staré Libni v dnešní Podlipného ulici nedaleko křižovatky se Zenklovou ulici v místě zvaném U Kříže, je zde umístěna jeho pamětní deska. Neměl stálé zaměstnání, pouze příležitostné honoráře; též ho podporovala jeho rodina.^[3] Zkraje zimy 1895 nastoupil vojenskou službu v Praze, ale brzy byl odeslán byl do italského Tridentu. Vojnu Hlaváček nesnášel dobře jak zdravotně, tak mentálně, naštěstí byl právě ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn do civilu už v březnu 1896.

Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, kde také otiskoval své výtvarné kritiky a ilustrace. Jako malíř byl autodidakt (byť absolvoval výtvarný kurs v Uměleckoprůmyslové škole), ovlivněný dílem Féliciena Ropse, J. Sattlera a Edvarda Muncha. Ilustroval knihy Arnošta Procházky, Otokara Březiny, Jiřího Karáska ze Lvovic, Stanisłava Przybyszewského a své vlastní. Jeho malířské dílo bylo oceněno až posmrtně.^[4] Hlaváčkův otec, na rozdíl od matky, synovo umělecké snažení neuznával.

Jeho jedinou a celoživotní láskou byla o něco starší libeňská učitelka Marie Balounová. Jejich korespondence byla knižně vydána roku 1926 a vyplývá z ní, že byl v tomto vztahu v určité submisivní poloze. Jejich vztah byl pro Hlaváčka naplněn nejistotou a strachem. Jistě také vnímal to, že láska k Marii znamená odklon od vlastní rodiny. Jeho zodpovědnost tak byla vystavena neustálým pochybám, zda rodinu svým odchodem nezrazuje a nenechává napospas násilnickému otci. Balounová Hlaváčka přežila o celých padesát let.

Zemřel na tuberkulózu, jež se u něj začala výrazně projevovat v únoru 1898, kvůli obecně chatrnému zdraví byl předčasně propuštěn z vojny ještě předtím (snad kvůli srdeční vadě, o niž se jednou zmínil v korespondenci se S. Przybyszewskim). Jeho nejbližší přátelé z okruhu Moderní revue organizovali finanční i jinou pomoc, aby zachránili jeho život, ale marně. Je pohřben na libeňském hřbitově.^[5]

Spisy

Pro jeho sbírky je typická hudebnost.

• Sokolské sonety (1895)^[6] – První básnická sbírka. Většinou se jedná o apelativní verše, ale jsou zde i dekadentní a impresionistické rysy. Časopis Sokol sbírku vřele přijal, ne tak Moderní revue, v níž byla vyčítavě odmítnuta.
  • oslava sokolského sletu
• Pozdě k ránu (1896)^[6] – Sbírka je zajímavá svoji zvukovou stavbou a melodií – tohoto dosahuje opakováním slov a zvláštním rýmem. V těchto básních se snaží čtenáři vsugerovat nějakou náladu, využívá k tomu zvuku slov. Často ukazuje neskutečnou krajinu v době přechodu dne a noci. Básně jsou melancholické a smutné. Sbírka je typickou ukázkou českého symbolismu;
  • psáno v Ich formě, je monotónní
  • hudební nástroje viola, buben → hluboké tóny
  • báseň Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji ^[7]

• Mstivá kantiléna^[8] – Básně jsou psány z pohledu člověka, který je ponechán napospas hladu. Symbol nachází v postavách tzv. Geusů – tj. zchudlých potomků nizozemské šlechty ze 16. století.
• Žalmy – nábožensky laděná sbírka hymnických básní, stylizovaných do podoby biblických žalmů, nedokončeno.
• Z pozůstalosti – spisy vydané po Hlaváčkově smrti.

Posmrtně

• Karel Hlaváček (1907) – s výborem básní ^[9]
• Básně (1930) ^[10]
• Kritiky (1930) ^[11]
• Sokolské básně a studie (1930) ^[12]

Posmrtná ocenění

• V Libni byla jeho jménem nazvána nově vzniklá ulice s bytovými domy. Ulice Karla Hlaváčka se nachází jen několik set metrů od ulice Podlipného
• Na rodném domě v ulici Podlipného je umístěna pamětní deska

Galerie

• 
  Karel Hlaváček: Pozdě k ránu, titulní dvojstrana (1986)
• 
  Faun (1897)
• 
  Vyhnanec (1896-1897), PNP v Praze
• 
  Záhlaví s hlavou démona, 1897, PNP v Praze
• 
  Pamětní deska v Podlipného ulici, Libeň, Praha 8