Karel Rélink - Wikiwand

Karel Rélink, narozen jako Röhling^[1], křtěný Karel Vilém Jan (3. srpna 1880 Praha^[2] – 6. května 1945 Křivoklát^[3]^{[p 1]}) byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty.

Stručná fakta Rodné jméno, Narození ...

Karel Rélink

Rodné jméno	Karel Röhling
Narození	3. srpna 1880 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. května 1945 (ve věku 64 let) Křivoklát Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost	česká
Povolání	ilustrátor, malíř a spisovatel
Manžel(ka)	Božena Rélinková-Kösslerová
Příbuzní	Vladislav Röhling bratr
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remove ads

Život

Mládí

Narodil se v rodině pražského kupeckého (obchodníka) Gabriela Röhlinga (1851–1882) a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové (1848–1898).^[2] Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr Vladislav Röhling, rovněž ilustrátor, malíř a grafik, se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok.^[4] Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku.^{[p 2]}^[5]

Rodinný život a změny příjmení

Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou (1888–1945).^[6] Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel.^[7]

V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, ^[8] která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá.^[9]

O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling.^[6] Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling.^[10]

Protižidovské postoje

Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. (Knižně vydáno jako Zrcadlo Židů 1925 a 1936.) Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků.^[11] Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále rozšiřováno.^[12]

Roku 1940 se na pozvání Josepha Goebbelse uskutečnila propagační cesta českých uměleckých pracovníků po Německu a Nizozemsku. Karel Rélink byl mezi vybranými účastníky.^[13]^{[p 3]}

Jako umělec nebyl Rélink veřejností dlouho přijímán i přesto, že jeho výstava jeho obrazů a „dokumentů“ Žid–nepřítel lidstva se v letech 1939 a 1940 konala v Praze i dalších městech. Oficiálního uznání se mu dostalo až v březnu 1942, kdy proběhla slavnostní vernisáž výstavy Židobolševismus-nepřítel lidstva a jiné obrazy. Tuto výstavu zahájil nejpřednější kolaborant ministr Emanuel Moravec. Zdobil ji portrét Adolfa Hitlera (sám Hitler přijal, jako jediné dílo českého umělce, Rélinkův obraz V Tvých šlépejích, svatý Václave, kde nad světcovou svatozáří byl namalován hákový kříž).^[14]

Závěr života

V roce 1943 byl jmenován uměleckým správcem hradu Křivoklátu, v této funkci setrval do konce války.^[15]

Dne 6. května 1945 spáchal společně se svou manželkou sebevraždu. (Jako příčina smrti je uvedena „otrava neznámým narkotikem“.) Oba sebevrazi byli pochováni 9. května 1945 na křivoklátském hřbitově^[3]^{[p 4]}

Remove ads

Dílo

Z díla Karla Rélinka si trvalejší hodnotu zachovala kniha vzpomínek Pražská bohéma. K výtvarnému dílu uvedl Ottův slovník naučný: „Jeho perokresby připomínají na kresby Maroldovy a Rélink ovládá tyto práce velmi zručně.“^[17] Naopak Jaroslav Durych použil pro Rélinka v časopise Rozmach výraz „akademický natěrač“.^[18]^{[p 5]}

Knižní vydání – ilustrace

Ze známějších autorů ilustroval Karel Rélink např. knihy Popelky Biliánové a Felixe Háje.

Josefa Kaj. Tyla Sebrané spisy. Svazek druhý (ilustrace J. Čížka, K.V. Mutticha a K. Röhlinga]; V Praze, I.L. Kober, 1899)
Pokuta (autorka Neera; Praha, J. Otto, 1904)
Přeletaví ptáci (román, autor M. L. Michajlov; V Praze, Alois Wiesner, 1904?)
Král Artuš a jeho družina (J. Záveský dle A. L. Haydona; V Praze, F. Šimáček, 1910)
Ženy a ženušky (autor Josef Skružný; Praha, Jos. R. Vilímek, 1912)
Milenci a milenky (humoresky, autor Josef Skružný; Praha, Josef Skružný, 1919)
Na vlastní vrub (román ze současného života, autor E. Kuylenstierna; Praha, A. Neubert, 1919)
Do panského stavu (autorka Popelka Biliánová; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert 1920, 1928–1931, 1935, Ivo Železný 1992-1995)
Pod selský krov (autorka Popelka Bilianová; V Praze, A. Neubert, 1921–1922 a 1925-1929)
Pozdě, ale přece (román, autor Jan Osten; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1921–1922)
Album obrazů ze Světové války, utrpení českého vojáka v poli (V Brně, Tiskem a nákladem Občanské tiskárny, 1922)
Dobrodružství malého Martina v lesích brasilských (autor R.M. Ballantyne; V Praze, Nakladatelství Šolc a Šimáček, 1922)
Mánina s Bábinou (obrázek z minulého století, autorka Popelka Biliánová; Praha, A. Neubert, 1922)
Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy (autor Vicente Blasco Ibáňez; Praha, Miloslav Nebeský, 1924)
Trojí máj (autorka Eliška Krásnohorská, Praha, Unie, 1925)^[19]
Tajemství velké oasy (dobrodružný román, autor Percival Christopher Wren; Praha, Miloslav Nebeský, 1927)
Dva sirotci (román, autor Adolphe d’Ennery; Praha, Šolc a Šimáček, 1928)
Nejvyšší lásky ideál (autor P. C. Wren; Praha, Miloslav Nebeský, 1929)
Řídících Márinka (autor Felix Háj; V Brně, nákladem Občanské tiskárny, 1928–1931, 1937, TJ Bohemians 1990-1991, Vimperk Papyrus 1991)

Vlastní literární díla

Pražská bohema (Vzpomínky na vynikající české umělce; Praha, B. Kočí 1928, 1929, Jelínek 1944, 1945)
28. pluk "Pražské děti" (osmadvacátníci, veselí kluci, ve válečné vichřici; Praha, Nebeský a Beznoska, 1932)

Antisemitské publikace (vlastní díla)

Zrcadlo židů, Žid podle Talmudu (Dle známých badatelů rabín. liter. jako: dr. De Lemarque-a, Pontigue, Drumonta, dr. Briemanna [Justus], dr. A. Rohlinga Ljutostanského; Praha, nákladem vlastním, Borský a Šulc (distributor) 1925 a Vlastenecká akce 1939)
Spása světa (ubozí, pronásledování židé, úvahy z denníku pravého humanisty; Praha, J. S. Schořík, 1926)
Nenažranski, ministr, humanista-filistr, čili, "Kdo do tebe tvrdou palicí - ty na něho měkkou (ministerskou) stolicí" (ruská veršová hra, pro loutkové divadlo, o třech jednáních s prologem; Praha, J. S. Schořík 1927)
Vývin židomarxisty (Praha, nákladem vlastním, 1938)