Karel Výmola

Karel Výmola (9. února 1864 Ptení – 1. října 1935 Praha) byl český lékař, otorhinolaryngolog, vysokoškolský profesor, odborný autor a pedagog, který se jakožto předseda a činitel Spolku pro péči o hluchoněmé významně zasloužil o rozvoj moderní péče a vzdělávání hluchoněmých v českých zemích.

MUDr. Karel Výmola
Narození	9. února 1864 Ptení Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. října 1935 (ve věku 71 let) nebo 1. října 1933 (ve věku 69 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hřbitov v Ptení
Národnost	česká
Alma mater	Lékařská fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity
Povolání	lékař, publicista, otorhinolaryngolog a spisovatel literatury faktu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí a praxe

Narodil se v obci Ptení nedaleko Prostějova na Hané do rodiny rolníka Františka Výmoly a jeho manželky Anny, rozené Hrazdilové. Po vychození obecné školy ve Ptení a gymnázií v Olomouci a Přerově vystudoval Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Odpromoval roku 1889, následně se usídlil v Praze, kde pracoval nejprve jako laborant otorhinolaryngologického oddělení fakulty, v letech 1892 až 1899 pak působil jako asistent ušní kliniky. Roku 1902 z oboru otorhinolaryngologie habilitoval a následně si v Praze zřídil soukromou praxi s tímto zaměřením.^[1]

Péče o hluchoněmé

Čile se věnoval vědecké a pedagogické činnosti. V rámci svého výzkumu se zabýval problematikou skleromu, jako jeden z prvních českých lékařů, též pak ušních zánětů a dalších onemocnění v oboru. Rovněž vyučoval na pražské lékařské fakultě. Spoluzakládal Spolek pro péči o hluchoněmé, který si dal za cíl zřízení necírkevních odborných zařízení pro vzdělávání hluchoněmých a dopomoci k jejich lepšímu začlenění do většinové společnosti a soběstačnosti. Spolek pak zřídil Ústav pro hluchoněmé v Praze, vůbec první takovou necírkevní instituci ve městě, v návaznosti na něj byla pak zřízena městská škola pro hluchoněmé a pokračovací škola. Roku 1913 získal titul mimořádného profesora.

Zámek v Dolní Lukavici, kde byl s Výmolovým přispěním zřízen ústav pro hluchoněmé

Roku 1915 se Výmola stal předsedou spolku a podílel se na vzniku Ústavu pro hluchoněmé v Dolní Lukavici nedaleko Plzně téhož roku, vůbec druhého necírkevního ústavu svého druhu, umístěného v rozsáhlých upravených prostorách zdejšího zámku. V Praze pak roku 1926 založil vzdělávací ústav v Praze-Radlicích, který pak následně dostal název Výmolův ústav pro hluchoněmé.^[2] Téhož roku byl pak jmenován skutečným mimořádným profesorem a v roce 1933 řádným profesorem.

Byl rovněž autorem oborové literatury, roku 1925 mj. sepsal a vydal publikaci zabývající se historií péče o hluchoněmé v českých zemích.^[3] Přispíval také do odborných lékařských časopisů, např. Časopis českých lékařů, zmiňován byl též odbornému listu o vzdělávání psychicky nemocné a zanedbané mládeže Úchylná mládež.^[4]

Úmrtí

Karel Výmola zemřel 1. října 1935 v Praze ve věku 71 let. Pohřben byl v rodinné hrobce na hřbitově v rodném Ptení.^[5]

Na jeho rodném rolnickém domě byla odhalena jeho pamětní deska.^[6] V Praze Radlicích byla po něm pojmenovaná ulice.