Karel Vrána

Karel Vrána (pseudonym Pavel Želivan) (24. srpna 1925, Zahrádka u Ledče nad Sázavou – 11. prosince 2004, Říčany u Prahy) byl katolický kněz, teolog a filosof, profesor teologie a filosofie na Papežské lateránské univerzitě a Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, rektor papežské koleje Nepomucenum v Římě a předseda Křesťanské akademie v Římě.

Monsignore prof. PhDr. ThDr. Karel Vrána Prelát Jeho Svatosti
Rektor Papežské koleje Nepomucenum
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	královéhradecká
Jmenování	Rektorem Papežské koleje Nepomucenum
Období služby	1977 – 1993
Předchůdce	František Planner
Nástupce	Karel Pilík
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1950 Řím
Osobní údaje
Datum narození	24. srpna 1925
Místo narození	Zahrádka u Ledče nad Sázavou, Československo Československo
Datum úmrtí	11. prosince 2004 (ve věku 79 let)
Místo úmrtí	Říčany, Česko Česko
Místo pohřbení	Hřbitov v Říčanech
Povolání	teolog, katolický kněz, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, básník, filozof, učitel a kněz
Ovlivněn	Josef Toufar
Alma mater	Papežská lateránská univerzita Univerzita Karlova
Známý díky	teolog, filozof a vysokoškolský pedagog; spisovatel pišící pod pseudonym Pavel Želivan; přezdívaný Don Carlo
Podpis
Řády a ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy (28. října 2001)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Karel Vrána pocházel z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, kde v dětství ministroval při bohoslužbách tehdejšímu kaplanovi a později faráři Josefu Toufarovi (který byl v roce 1948 na nátlak státních orgánů přeložen jako interkalární administrátor do Číhoště, zde zakrátko obviněn z domnělého inscenování tzv. Číhošťského zázraku a po krátkém pobytu ve vyšetřovací vazbě zemřel na následky bestiálního mučení). Vrána se později vyjádřil, že Toufar byl jedním z jeho kněžských vzorů.^[1]

Karel Vrána v roce 1945 nastoupil po absolvování gymnázia ke studiu teologie. Na studia byl představenými poslán do Říma, kde strávil následujících šest let. Vzhledem ke komunistickému převratu v roce 1948 se již do Československa nevrátil. I po kněžském svěcení pokračoval ve studiích. Od roku 1955 pak vyučoval na teologickém institutu v Beneventu. Od roku 1978 pak působil jako rektor v římském Nepomucenu. Zároveň přednášel filosofii na Lateránské univerzitě. V Římě také dosáhl řádné profesury. V roce 1992 se vrátil do Československa a začal vyučovat na Katolické teologické fakultě v Praze. Tato fakulta se snažila o jeho jmenování profesorem, protože italská profesura nebyla v Čechách uznána. K tomu však vlivem krize fakulty v letech 1994-2003 nikdy nedošlo, protože fakulta na přechodné období ztratila potřebné akreditace.

Vyznamenání

Hrob na hřbitově v Říčanech u Prahy

28. října 2001 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.^[2]