Karenční lhůta

Karenční lhůta, nebo také karenční doba (čekací či odkladná), je pevně stanovená doba, která musí uběhnout, aby mohla nastat nějaká právní skutečnost, která by se jinak stala dříve.^[1]

Karenční lhůta v České republice

V České republice se karenční lhůta objevuje například v oblasti pojišťovnictví. Právní skutečnosti je v tomto případě často pracovní neschopnost a s ní spojené dávky. Dávky jsou však vypláceny nikoliv za všechny dny pracovní neschopnosti, ale jen za období následující po karenční lhůtě. Délka této karenční lhůty je stanovená v pojistné smlouvě.^[2]

Další příklad karenční lhůty, která není dána smluvně, ale zákonem, se týkal nemocenské. Zde určuje lhůtu, po kterou nenáleží pracovně neschopnému náhrada za mzdu.^[3] Tato doba trvá tři dny. Karenční lhůtu Ústavní soud původně zrušil v roce 2008,^[4] aby po jejím opětovném zavedení další návrh na její zrušení v roce 2012 odmítl.^[5][6] Až v roce 2019 bylo znovu legislativně rozhodnuto o zrušení karenční lhůty od 1. července 2019.^[7]

U katastru nemovitostí je to lhůta tří týdnů od návrhu, než dojde k zápisu vkladu do katastru. Na předmětné nemovitosti je v tomto období plomba, která brání změnám dat.

Karenční lhůta ve světě

V Evropské unii nemá karenční lhůtu u nemocenské přibližně polovina států (např. Belgie, Německo, Dánsko, Polsko a Slovensko). V ostatních státech se její délka pohybuje od jednoho do sedmi dnů.^[6]