Karol Kmeťko

Karol Kmeťko (12. prosince 1875, Dolné Držkovce^[1] – 22. prosince 1948, Nitra^[1]) byl slovenský římskokatolický biskup (nitranský biskup a od roku 1944 osobní arcibiskup) a československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Slovenskou ľudovou stranu (pozdější Hlinkova slovenská ľudová strana).

Karol Kmeťko
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1922
75. Biskup nitranský
Ve funkci: 1920 – 1948
Předchůdce	Vilmos Batthyány
Nástupce	Eduard Nécsey
Stranická příslušnost
Členství	SĽS
Narození	12. prosince 1875 Dolné Držkovce Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. prosince 1948 (ve věku 73 let) Nitra Československo Československo
Profese	katolický kněz a politik
Náboženství	katolická církev
Commons	Karol Kmetko
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Karolko Kmeťko vystudoval gymnázium v Nitře a teologii v kněžském semináři v Budapešti. 30. října 1918 se stal jedním ze signatářů Martinské deklarace. 13. listopadu 1920 se díky změnám mocenských poměrů na Slovensku stal biskupem v Nitranské diecézi. Šlo o první vlnu obsazování vysokých církevních postů na Slovensku slovenskými představiteli místo dosavadních prouhersky, respektive promaďarsky orientovaných biskupů.^[2] V roce 1944 byl jmenován arcibiskupem.

Před svým nástupem do vysokých církevních postů byl také aktivním politikem. V prosinci 1918 byli Karol Kmeťko, Andrej Hlinka, Martin Mičura a Eugen Tvrdý svolavateli sjezdu katolicky orientovaných Slováků v Žilině, kde byly položeny základy pro obnovení činnosti Slovenské ľudové strany.^[3] V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.^[4] Zvolen byl na společné kanditátce Slovenské ľudové strany a celostátní Československé strany lidové. V roce 1921 ovšem slovenští poslanci vystoupili ze společného poslaneckého klubu a nadále již fungovali jako samostatná politická formace. Mandátu se roku 1922 vzdal a jeho poslanecký post zaujal Robert Kubiš.^[5] Profesí byl podle údajů k roku 1920 farářem v obci Teplička.^[6]

V československém parlamentu se v roce 1919 přimlouval za vynětí církevní půdy z chystané pozemkové reformy. Měla být postavena pod státní dozor a sloužit pro živobytí chudých kněží a na dobročinné účely.^[7]

Po roce 1945 byl předvolán jako svědek k procesu s prezidentem Slovenského státu Jozefem Tisem. Kmeťko u soudu prohlásil, že existenci samostatného slovenského státu by uvítal, ale je si vědom neprůchodnosti této koncepce v nynější době. Jeho výroky vzbudily zejména na české straně pozornost a nevoli, a to i proto, že Kmeťko nebyl nepřátelsky naladěn vůči Československu a Čechům a nepatřil ani mezi oblíbence Jozefa Tisa.^[8]