Karol Medvecký

Karol Medvecký, též Karol Anton Medvecký^[1] (10. června 1875 Dolná Lehota^[1] – 12. prosince 1937 Bojnice^[1]), byl slovenský a československý římskokatolický kněz, etnograf, publicista a politik; předák Slovenské ľudové strany, poslanec Revolučního národního shromáždění a později politik za Československou stranu lidovou na Slovensku.

Karol Medvecký
Karol Medvecký
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1919 – 1920
Stranická příslušnost
Členství	SĽS ČSL
Narození	10. června 1875 Dolná Lehota Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. prosince 1937 (ve věku 62 let) Bojnice Československo Československo
Profese	politik, katolický kněz, etnograf a historik
Náboženství	katolická církev
Commons	Karol Anton Medvecký
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

V roce 1899 dokončil studia teologie na bohosloveckém semináři v Banské Bystrici. Věnoval se etnografické a vlastivědné práci. Byl předním aktivistou Muzeální slovenské společnosti. Angažoval se v Slovenské ľudové straně, byl jejím spoluzakladatelem a signatářem žilinské porady, kde byla strana formálně ustavena. Byl tajemníkem strany. V roce 1918 patřil mezi signatáře Martinské deklarace, kterou se slovenská politická reprezentace přihlásila ke společnému státu s Čechy. Stal se tajemníkem Slovenské národní rady.^[2][3]

Zasedal v Revolučním národním shromáždění^[4] za slovenský klub (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů). Mandátu poslance se ujal v lednu 1919. Byl povoláním tajemníkem Slovenské národní rady.^[5]

V roce 1918 se stal vládním referentem pro církevní záležitosti na ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska.^[2] Podílel se na reformě církevní správy v novém státě a měl značný vliv na personálním obsazení biskupských postů na území Slovenska (dosavadní biskupové byli prouhersky, respektive promaďarsky, orientovaní).^[6]

Počátkem roku 1920 se v československém parlamentu podílel na přípravě finálního znění československé ústavy. Byl členem šestičlenného užšího komitétu (jako jediný Slovák).^[7] Při projednávání jazykových otázek v ústavě žádal změnit formulaci československý jazyk na český a slovenský jazyk. V tomto měl podporu i dalších členů slovenského poslaneckého klubu, ale ministr Antonín Švehla a další koaliční politici to odmítali a nakonec se tak v ústavě objevilo spojení československý jazyk.^[8]

Poté, co se rozpadla aliance Slovenské ľudové strany (brzy nato přejmenovaná na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu) a převážně české Československé strany lidové, přešel k Československé straně lidové a roku 1925 byl místopředsedou její organizace na Slovensku.^[2]