Katharine Rhoadesová
americká umělkyně From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Katharine Nash Rhoadesová (nepřechýleně Katharine Rhoades; 30. listopadu 1885, Springfield, Ohio, USA – 26. října 1965) byla americká malířka, básnířka, ilustrátorka a feministka.[1]
Remove ads
Životopis
Byla dcerou Lymana Rhoadese[2][3] (1847–1907), bankéře, a Elizabeth Nashové (1856-1919) z New Yorku. Byla prostředním dítětem se dvěma bratry, Lymanem Nashem a Stephenem Nashem Rhoadesem.[4] Navštěvovala Veltinskou školu pro dívky na Manhattanu.
Rhoadesová debutovala v roce 1904, stejně jako Malvina Hoffmanová,[2] se kterou cestovaly ještě s Marion H. Beckettovou v roce 1908 do Paříže. Dva roky tam studovala umění,[5] kromě jiného u amerického malíře Roberta Henriho.
Remove ads
Kariéra
Byla jednou z umělkyň, které vystavovaly na významné mezinárodní výstavě moderního umění v roce 1913. Přehlídka zahrnovala jednu z jejích olejomaleb Talloires (400 amerických dolarů).[6][7]
Spolu s Agnes Ernst Meyerovou a Marion Beckettovou byly známé jako „Tři grácie“ z uměleckého okruhu Alfreda Stieglitze.[8] Působily jako modelky pro fotografie Stieglitze a Edwarda Steichena, Steichenovy malby, karikatury Francise Picabia, kresby Mariuse de Zayase a obrazy Arthura Beechera Carlese. Spisovatel a malíř Marsden Hartley vzpomínal na Rhoadesovou a Beckettovou jako na „obě dvě šest stop vysoké, krásné a vždy spolu“.
Od roku 1914 pózovala pro fotografie Stieglitze.[9] Rhoadesová přispívala básněmi a ilustracemi do Camera Work čtvrtletníku vydávaného Alfredem Stieglitzem, stejně jako psala básně, které byly publikovány v roce 1914.[1] Byla také redaktorkou[10] a přispěvatelkou do magazínu 291, uměleckého a literárního časopisu.[1][11] Pro vydání „Co pro mě znamená 291“ napsala: „Dotýkám se čtyř stěn – slyším hlasy... těch, kteří se dotkli jeho světa – i já jsem se šla dívat, ptát se a odpovídat... I já jsem splynula s hlasy; a stěny hrály ozvěnou."[7]
V roce 1914 Rhoadesová a Beckettová vystavovaly moderní umělecká díla v klubu National Arts Club.[7] Následující rok měly obě ženy společnou výstavu v Stieglitzově galerii 291.[12] V tomto roce měla v galerii první výstavu svých avantgardních obrazů. Její obrazy se podobaly dílům Matisse před první světovou válkou. Mnoho svých obrazů vytvořených před dvacátými léty spálila, její tvorba v té době měla prvky kubismu. Přispěla ke vzniku hnutí Dada.[1]
Rhoadesová, která byla kolem roku 1913 sekretářkou průmyslníka Charlese Freera,[13] byla ve své závěti jmenována doživotní správcovou Freer Gallery of Art ve Washingtonu, D.C. Dalšími správci byli Agnes a Eugene Meyerovi. Galerie byla otevřena v roce 1923.[1][14] Meyerovi po ní pojmenovali svou dceru Katharine, manželku Philipa Grahama a vydavatele The Washington Post.[15][16] V roce 1937 spoluzaložila náboženskou knihovnu, která je nyní součástí Ball duPont Library na University of the South v Sewanee, Tennessee.[17]
Remove ads
Osobní život
Možná měla romantický vztah se Stieglitzem[18] nebo to mohl být jednostranný zájem z jeho strany[19], než se setkal s Georgií O'Keeffeovou. Rhoadesová a Stieglitz zůstali dobrými přáteli a spolu s dalšími členy jeho kruhu zůstala v Stieglitzově letním sídle v Lake George.[18][20] O'Keeffe řekla, že zjistila, že Rhoadesová je „úžasný člověk“, kterého měla vždy ráda[21] a dopisovaly si.[22]
Měla poměr s Arthurem Beecherem Carlesem.[23]
Rhoadesová zemřela 26. října 1965 a byla pohřbena se svými rodiči a dalšími členy rodiny na Hillside Burial Grounds v Sharonu v Connecticutu.[24]
Galerie
Skupina umělců na Mount Kisco v roce 1912, zleva doprava: Paul Haviland, Abraham Walkowitz, Katharine Rhoadesová, Emmy Stieglitz, Agnes Meyer, Alfred Stieglitz, John Barrett Kerfoot, John Marin
Marius de Zayas, Piknik, 1912, Katharine Rhoadesová na sedadle řidiče, s Agnes Meyer, Eugene, Alfred Stieglitz, jeho manželka, někteří kritici, John Marin, Paul Haviland a Marius de Zayas (v čepici)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads