Kawaniši H6K

Kawaniši H6K (japonsky 九七式飛行艇, Kjúnana šiki hikótei, Létající člun typu 97; 九七式大型飛行艇, Kjúnana šiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 97) byl čtyřmotorový létající člun japonského císařského námořního letectva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Japonci jeho dlouhé označení zkracovali na 九七式大艇 Kjúnana šiki daitei/taitei (Velký letoun typu 97). Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Mavis, případně Serial 43^[1].

Kawaniši H6K
Určení	hlídkový létající člun
Výrobce	Kawaniši
První let	14. července 1936
Zařazeno	leden 1938
Vyřazeno	1945 (Japonsko) 1948 (Indonésie)
Uživatel	Japonsko
Výroba	1936 až 1943
Vyrobeno kusů	215 ks (včetně 4 prototypů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Dopravní Kawaniši H6K

Letoun vznikl jako odpověď na požadavek námořnictva z roku 1933 a při jeho konstrukci byly použity poznatky, které konstruktéři Kawaniši získali při návštěvě továrny Short Brothers ve Velké Británii. Short byl v té době jednou z vedoucích firem v oboru. Typ S, jak nový letoun nazývali v Kawaniši, byl velký, čtyřmotorový jednoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami a s trupem zavěšeným pod křídlo typu parasol pomocí množství podpěr. Postaveny byly tři prototypy, z nichž každý další měl lepší vlastnosti jak ve vzduchu tak na vodě a nakonec i výkonnější motory. První z nich poprvé vzlétl 14. července 1936 a byl původně označován Létající člun typ 97, později H6K. Celkem bylo postaveno 217 kusů.

Služba

Hořící Kawaniši H6K

H6K byly nasazeny do služby od roku 1938, nejprve v čínsko-japonské válce a poté naplno ve válce v Pacifiku. Stroje vynikaly svou vytrvalostí, létaly i na 24hodinové hlídkové lety a byly dokonce používány pro dálkové nálety na Rabaul a Nizozemskou východní Indii.

Létající čluny tohoto typu se brzy staly zranitelné novou generací spojeneckých stíhacích letounů, ale přesto pokračovaly ve službě až do konce války v oblastech s menším rizikem střetu s nepřátelskými stíhači. V prvoliniové službě byl nahrazen modernějšími letouny Kawaniši H8K.

Během služby se však létající čluny typu 97 nesetkávaly jenom s nepřátelskými stíhači, ale i s hlídkovými a průzkumnými letouny protivníka, jako například s B-17 a B-24. V případě takového setkání měly americké stroje výhodu vyšší rychlosti, silnější výzbroje a pancéřování. Během bojů o Guadalcanal zaznamenali Japonci těžké ztráty létajících člunů, které mizely zdánlivě bez příčiny, neboť je spojenecká letadla sestřelila dříve, než stihly odeslat zprávu o napadení. Dne 21. listopadu 1942 se H6K číslo 36 od kókútai 851 ze Shortlandu střetl s B-17E s/n 41-2433 26th BS 11th BG 13th AF USAAF. Létající člun tai'i (大尉 poručík) Cuneo Hicudžiho byl sice poškozen, ale dokázal se vrátit na základnu a podat zprávu o střetnutí. To vedlo k posílení pasivní ochrany a výzbroje létajících člunů v polních podmínkách ostrovní hydroplánové základny.^[2][3]

Některé stroje po válce možná létaly v Indonésii, ale do dnešních dnů se žádný nedochoval.

Specifikace (H6K4)

Zdroj:^[4][5]

Třípohledový nákres H6K

Technické údaje

• Osádka: 9
• Rozpětí: 40 m
• Délka: 25,63 m
• Nosná plocha: 170 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 11 707 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 21 500 kg
• Pohonná jednotka: 4 × 14válcový dvouhvězdicový motor Micubiši Kinsei 43
  • Výkon pohonné jednotky: 4 × 740 kW (1 000 k)

Výkony

• Maximální rychlost: 362 km/h
• Dostup: 6 000 m
• Počáteční stoupavost: 3,3 m/s
• Dolet: 4 797 km
• Maximální dolet: 6 080 km

Výzbroj

• 1 × kanón Typ 99 ráže 20 mm
• 4 × kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
• 2 × torpédo po 800 kg nebo 1 000 kg pum