Kijev (letadlová loď)

Kijev byla sovětská letadlová loď Projektu 1143 známého i jako třída Kiev. Byla to prototypová jednotka této čtyřkusové třídy. Postavena byla v letech 1970–1975. Sovětské a ruské námořnictvo loď provozovalo v letech 1975–1994.

Letadlová loď Kijev v roce 1987
Základní údaje
Typ	letadlová loď / letadlový křižník
Třída	Projekt 1143 / třída Kiev
Zahájení stavby	21. července 1970
Spuštěna na vodu	26. prosince 1972
Uvedena do služby	28. prosince 1975
Osud	vyřazena 1994 zábavní park 2004
Takticko-technická data
Výtlak	36 300 t (standardní) 41 370 t (plný)
Délka	273,1 m
Šířka	49,2 m
Ponor	10 m
Pohon	4 turbíny, 8 kotlů 125 000 kW
Palivo	7000 t
Rychlost	31 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 30 uzlech 13 500 nám. mil při 18 uzlech
Posádka	1433
Výzbroj	8× P-500 Bazalt (4×2) 72× M-11 Štorm (2×2) 4× Osa-M (2×2) 4× 76mm kanón AK-726 (2×2) 8× AK-630 (8×1) 2× RBU-6000 (2×1) 2× Vichr (1×2) 10× 533mm torpédomet (2×5)
Letadla	16× Kamov Ka-27 16× Jakovlev Jak-38 či 2× Kamov Ka-27 24× Jakovlev Jak-38

Stavba

Kijev při plavbě v Atlantiku

Kýl lodě byl založen 21. července 1970 v černomořském Nikolajevu. Na vodu byla spuštěna 26. prosince 1972 a 28. prosince 1975 byla dokončena. Oficiálně se tak však stalo až v únoru 1977 po dokončení všech zkoušek. V roce 1976 se přesunula z Černého moře do Severomorsku, kde se stala součástí Severní flotily.

Konstrukce

Část arzenálu na přídi Kijeva – osm kontejnerů skrývá střely Bazalt. Uprostřed je vlevo dělová věž systému AK-726 a za ní dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových střel systému M-11 Štorm.

Vzhledově neobvyklá loď byla jakýmsi hybridem mezi raketovým křižníkem a letadlovou lodí (v sovětské terminologii ji proto nazývali letadlový křižník). Důvodem bylo to, že plnohodnotnou letadlovou loď v té době Sověti nebyli schopni postavit a provozovat. Stal se jí až později Admiral Kuzněcov.

Trup lodi byl 273,1 metrů dlouhý, přičemž vyosená letová paluba měla délku 189 metrů. Na pravoboku lodi se nacházel mohutný ostrov s velitelským můstkem a elektronickými systémy. V jeho zadní části byl komín. Zatímco zadní dvě třetiny paluby byly určeny pro provoz palubních letounů a vrtulníků, přední část lodi sloužila pro umístění rozličných raketových komplexů a hlavňové výzbroje. Letový park se zpravidla skládal ze 14 vrtulníků Kamov Ka-25 či Kamov Ka-27 a 14 stíhacích bombardérů Jakovlev Jak-38. Ty byly z hangáru dopravovány dvojicí výtahů, z nichž první se nacházel za ostrovem a druhý nalevo od něj.

Další výzbroj byla velice pestrá. Na přídi se nacházely dva dvanáctihlavňové vrhače hlubinných raketových bomb RBU-6000. Za nimi byl protiponorkový komplex RPK-1 Vichr (v kódu NATO SUW-N-1), používající rakerová torpéda FRAS-1 o dosahu přibližně 30 km. Jím vrhané střely mohly nést jadernou hlavici.

Za tímto systémem byla umístěna dvouhlavňová věž s kanóny ráže 76 mm, přičemž druhá dělová věž stejného typu se nacházela v zadní části ostrova. Po stranách přední věže a za ní byly umístěny čtyři dvojice kontejnerů protilodních letounových střel P-500 Bazalt (v kódu NATO SS-N-12 Sandbox) s dosahem přibližně 500 km (loď nesla dalších osm rezervních střel pro druhou salvu).

Mezi zadním párem kontejnerů střel Bazalt bylo odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel M-11 Štorm (v kódu NATO SA-N-3 Goblet) (druhé bylo v zadní části ostrova) o dosahu 35 km a dostupu 25 km. Zásoba střel činila 72 kusů. Tento protiletadlový systém doplňovala dvě dvojitá vypouštěcí zařízení protiletadlových střel krátkého dosahu (6 km) Osa-M (v kódu NATO SA-N-4 Gecko) se zásobou 36 střel. Loď také pro svou obranu nesla osm systémů AK-630 s kanóny ráže 30 mm a dva pětihlavňové 533mm torpédomety.

Operační služba

Kijev přeměněný na zábavní park

V průběhu let 1977–1987 Kijev podstoupil 10 cest po Atlantském a Středozemním moři. Mezi prosincem 1982 a listopadem 1984 podstoupila modernizaci v loděnici Nikolajev. Od roku 1987 stála v Severomorsku a v prosinci 1987 byla přesunuta do zálohy. Po rozpadu Sovětského svazu loď připadla Rusku. Z důvodu malého vojenského rozpočtu a horšícímu se stavu lodi dosloužila 30. června 1993. V roce 1996 byla prodána čínské společnosti, která z ní udělala zábavný park v Tchien-ťinu. Takto je přístupná od 1. května 2004.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.* PEJČOCH, Ivo. Letadlové lodi třídy Kijev. HPM. 1993, roč. 3, čís. 4, s. 29–32. ISSN 1210-1427.

Související články

• Seznam ruských a sovětských letadlových lodí

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kijev na Wikimedia Commons
• (česky) Článek o ruských letadlových lodích
• AGUARI, Moreno. The Most Bizarre Visitor Attraction: The Binhai Aircraft Carrier Theme Park [online]. Vintage Aviation News, 2025-06-18 [cit. 2025-07-12]. Dostupné online. (anglicky)

Portály: Loďstvo