Kira Muratovová

Kira Muratovová (Кіра Георгіївна Мура́това, 5. listopadu 1934 Soroca – 6. června 2018 Oděsa) byla ukrajinská filmová režisérka a scenáristka.

Kira Georgijevna Muratova
Kira Georgijevna Muratova (2006)
Rodné jméno	Кіра Георгіївна Короткова
Narození	5. listopadu 1934 Soroca
Úmrtí	6. června 2018 (ve věku 83 let) Oděsa
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Tairovske cemetery
Alma mater	Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1959)
Povolání	filmová režisérka, scenáristka, filmová herečka a herečka
Rodiče	Natalia Isaakovna Scurtu
Manžel(ka)	Oleksandr Muratov
Ocenění	Stříbrný medvěd (1990) Nika (1995) Státní cena Tarase Ševčenka (1997) Berlínská umělecká cena (1999) Oleksandr Dovzhenko State Prize (2002) Řád přátelství (2004) Medaile 20. výročí nezávislosti Ukrajiny (2011) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Kira Muratovová v roce 2010 na mezinárodním filmovém festivalu.

Narodila se jako Kira Korotkovová v moldavském městě Soroca, které bylo mezi světovými válkami součástí Rumunského království. Její otec byl inženýr ruské národnosti, její matka byla Rumunka židovského původu a pracovala jako gynekoložka. Oba byli členy Komunistické strany Rumunska. Za druhé světové války byl její otec popraven za ilegální činnost a Kira s matkou žily v evakuaci v Taškentu.^[1]

Vystudovala filologii na Lomonosovově univerzitě a filmovou režii na VGIKu. První film natočila s manželem Alexandrem Muratovem a získala zaměstnání v Oděském filmovém studiu.^[2] V roce 1967 režírovala svůj první samostatný film Krátká setkání, k němuž také napsala scénář a hrála roli Valentiny Sviridovové.

Její filmy se vyznačují formální originalitou, absurdním humorem a důrazem na ženský úhel pohledu.^[3] Inspirovala se postupy francouzské nové vlny i fantaskním světem Federica Felliniho. Pro společenskokritické tendence měla Muratovová problémy se sovětskou cenzurou a širší publikum se s její tvorbou seznámilo až v období perestrojky.^[4] Za film Astenický syndrom získala v roce 1990 cenu poroty na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu.^[5] V roce 1993 jí byla udělena Ševčenkova cena a v roce 1999 Řád knížete Jaroslava Moudrého. Šestkrát získala cenu Nika. V roce 1997 se stala členkou Národní akademie ukrajinského umění.

V roce 2014 podpořila Euromajdan.^[6]

Filmy

• 1967 Krátká setkání
• 1971 Dlouhé loučení
• 1979 Poznávajíc širý svět
• 1990 Astenický syndrom
• 1992 Útlocitný policajt
• 1997 Tři příběhy
• 2001 Druhořadí lidé
• 2002 Čechovovské motivy
• 2004 Ladič
• 2007 Dva v jednom