Komfortní zóna

Komfortní zóna představuje konkrétní prostředí, ve kterém se většina faktorů nezbytných pro fungování lidského organismu blíží k medicínou stanovenému optimu.

Tři psychické stavy.

V čistě psychické rovině jde o stav, ve kterém připadají věci člověku dobře známé, cítí se v klidu, v pohodě a má kontrolu nad svým okolím (nebo tak situaci vnímá). Nepociťuje v něm úzkost nebo stres. V této zóně je možné dosáhnout stabilní úrovně výkonu.^[1]

Ergonomie, věda, která se zabývá základní interakcí lidského organismus a prostředí, rozlišuje fyzické, psychické a organizační faktory, které umožňují vytvoření komfortní zóny a popisuje kontrolní emoční mechanismus, který signalizuje subjektivní vnímání komfortu jako stav duševní pohody.^[2][3][4]

Judith Bardwicková definuje psychologicky komfortní zónu jako „behaviorální stav, ve kterém člověk funguje ve stavu neutrálním k úzkosti.“^[5] Brené Brownová termín popisuje jako „kde je naše nejistota, nouze a zranitelnost minimalizována; kde věříme, že budeme mít přístup k dostatku lásky, jídla, talentu, času, obdivu. Tam, kde máme pocit, že máme určitou kontrolu.“^[6]

Řízení výkonnosti

Alasdair A. K. White odkazuje na „zónu optimálního výkonu“, ve které lze výkonnost zvýšit určitým množstvím napětí.^[7] Robert Yerkes uvedl, že „Úzkost zlepšuje výkonnost, dokud není dosaženo určité optimální úrovně vzrušení. Za tímto bodem, při vyšší úrovni úzkosti, se výkonnost zhoršuje.“^[8] Za oblastí optimální výkonnosti se nachází „nebezpečná zóna“, ve které výkonnost pod vlivem větší úzkosti rychle klesá.

Obecně však stres může mít nepříznivý vliv na rozhodování: Je vyzkoušeno méně různých možností^[9] a jsou používány již známé strategie, i když už nijak nepomáhají.^[9]

Optimální řízení výkonnosti vyžaduje maximalizaci času v zóně optimálního výkonu. Hlavním cílem by mělo být rozšíření komfortní zóny a zóny optimální výkonu.