Krajta hnědohlavá

Krajta hnědohlavá (Aspidites ramsayi) je had z čeledi hroznýšovitých, jenž je endemitem Austrálie.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Krajta hnědohlavá
Krajta hnědohlavá (foto: Richard Horčic)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	Živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	šupinatí (Squamata)
Podřád	hadi (Serpentes)
Čeleď	hroznýšovití (Boidae)
Rod	krajta (Aspidites)
Binomické jméno
Aspidites ramsayi Wilhelm Peters, 1876
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Tělo této zvláštní krajty, dříve považované za poddruh krajty černohlavé, má trojúhelníkový průřez, protáhlá hnědožlutá hlava je jenom neznatelně oddělena od těla. Je zbarvena olivově šedě až dohněda, s žlutavým břichem posetým tmavšími skvrnami. Přes hřbet se táhnou tmavé, symetrické pruhy, obzvlášť výrazné u mláďat. Tmavé oči mají svislé zřítelnice. Vytváří dvě formy, z nichž menší je olivově zbarvená a větší forma je spíše dohněda.

Délka dospělců dosahuje 150 až 300 cm.

Areál rozšíření

Jejím domovem je střední a západní Austrálie, kde vyhledává pouštní a polopouštní charakter prostředí. Přestože se jedná převážně o terestrický druh, občas ráda šplhá po stromech. Aktivní bývá převážně v noci.

Chov v zajetí

Pro chov se osvědčilo větší suché terárium, vybavené větví na šplhání a nezbytnou miskou na pití i případnou koupel. Důležité je vybudování alespoň dvou tmavých úkrytů. Bez možnosti schovat se jsou totiž tito hadi vystaveni trvalému stresu, který se velice negativně projevuje na jejich kondici a celkovém zdravotním stavu.

V teráriu udržujeme teplotu od 26 do 32 °C, v místě vyhřívání může vystoupit až přes 40 °C. Vlhkost do 50 % je zdá se plně dostačující, naopak při příliš vysoké vlhkosti se necítí dobře.

Potrava, predace

Krajty rodu Aspidites zabíjejí především různé jiné plazy (hlavně ještěry) a nepohrdnou ani hlodavci, zajícovci, vačnatci či ptáky. Někdy mohou lovit i jiné hady, včetně jedovatých druhů.^[2][3] V teráriích je sortiment potravy omezen na hlodavce přiměřené velikosti, popř. na několikadenní kuřata.

Samy se mohou stát kořistí pakobry australské.^[4]

Rozmnožování

V dubnu až srpnu simulujeme tzv. zimní období, to znamená že chováme jedince odděleně a zároveň omezíme, nebo úplně zastavíme přísun potravy. Začátkem května hady připustíme a po úspěšném páření je znova oddělíme. Gravidní samice se často otáčejí břichem k vyhřívací žárovce, vejce však snášejí jen každý druhý rok.

Koncem září či začátkem října snese samice 6–10 vajec, ze kterých se přibližně po 60–70 dnech inkubace, při 30 °C teplotě líhnou kontrastně pruhovaná mláďata. Ta měří kolem 30 cm, mají se čile k světu a zpravidla bez problémů přijímají malá myšata.