Kušánská říše

Kušánská říše (v sanskrtu कुषाणसाम्राज्यम्), někdy také Kušánsko, byl starověký stát, který se rozkládal přibližně na území od dnešního Afghánistánu, Tádžikistánu a Pákistánu až na jih k řece Ganze v severní Indii. Kušánci udržovali diplomatické kontakty se Římem, Čínou i Persií. Po několik století bylo Kušánsko místem, kde docházelo ke střetávání kultur Západu a Východu. Přes Kušánskou říši vedla jedna z tras hedvábné stezky a sami Kušánci obchodovali zejména s mincemi, kořením a hedvábím.

Kušánská říše  कुषाणसाम्राज्यम् Κυϸανο Βασιλεία Κοσσανῶν  ←  ←  ←  30–375  →  →  →  →
Geografie Rozsah Kušánské říše ve 2. století př. n. l.
Hlavní město	Begram, Takšašíla, Taxila, Mathura
Rozloha	2 000 000–2 500 000 km² (kolem roku 200)
Obyvatelstvo
Jazyky	helénistická řečtina (úřední asi do 127), baktrijština (úřední asi od 127), gandhárský prákrt, sanskrt, možná aramejština
Náboženství	hinduistické, mahájánový buddhismus, zoroastriánské, řecký buddhismus, různé středoasijské kulty
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Měna	kušánská drachma
Státní útvary a území
Předcházející Indo-řecké království Indoparthské království Indoskythové Následující Sásánovská říše Guptovská říše Nágové z Padmavati Kidarité

Dějiny

Původ

Kušáni pocházeli z etnika Jüe-č'uů, které žilo v oblasti čínských provincií Kan-su a Ning-sia. Je možné, že Jüe-č'ové jsou totožní s Tochary obývajícími západní oblasti Číny, avšak mnoho historiků tuto domněnku odmítá a přiklání se spíš k variantě, která považuje Jüe-č'e za odnož Šaků.^[1] Podle čínských pramenů byli Jue-č'ové v minulosti rozděleni do pěti knížectví, která spolu soupeřila o moc. Jako vítěz z těchto bojů nakonec vzešlo knížectví Kuej-šuang, z čehož vzniklo pozdější pojmenování Kušánů.^[2] Kušáni se poté vyrazili na Řecko-baktrijské království, kterého se jim podařilo dosáhnou kolem roku 135 př. n. l.^[3] Řekové na to přesídlili do oblastí Hindúkuše a řeky Indu.

„Velcí králové“

Mince Kudžúly Kadphisa (Britské muzeum)

Prvním kušánským králem se stal Kudžúla Kadphises. Podařilo se mu sjednotit etnikum Jüe-č'uů a rozšířit zatím relativně malé území Kušánců až do severní Indie. Dále vytlačil Parthy z území Kábulu i Kandaháru.^[2] Jeho doba vlády bývá datována do 1. století. Kudžúla Kadphises byl prvním z tzv. „velkých kušánských králů“, kterým se postupně podařilo vybudovat mocnou říši napříč centrální Asií. Jeho následník, král Vima Takto, rozšířil Kušánsko o území severozápadní Indie.

Dalším panovníkem se stal vnuk Kudžúly Kadphisa Vima Kadphises. Vládl přibližně mezi lety 90 a 100 a podařilo se mu dobýt další území v Indii i Afghánistánu. Jako první vládce zavedl v Kušánské říši ražení zlatých mincí. V té době měla říše obchodní styky s Čínou, centrální Asií, Alexandrií i Antiochií.

Za Kadphisova následníka, krále Kanišky, dosáhla Kušánská říše vrcholu.^[4] Správa říše byla soustředěna do dvou center: Péšávaru a Mathury.^[3] Kanišku považuje buddhistická tradice za jednoho z velkých panovníků, kteří převzali patronaci nad buddhismem. Vládl přibližně mezi lety 127 a 151. Nechal razit mince se svým portrétem. Za Kaniškovy vlády se proměňuje Buddhova ikonografie: starší, symbolické zobrazování doplňuje zobrazení antropomorfní.

Říše dále vzkvétala i za krále Huvišky. Posledním velkým králem Kušánů se stal Vásudéva I.

Úpadek

Detail hlavy sochy kušánského uctívače Buddhy (Muzeum Guimet)

Kaniška na dobových mincích

Od třetího století začala říše upadat. Když v roce 225 Vásudéva I. zemřel, říše byla rozdělena na východní a západní část. Okolo let 224-240 vpadli do oblasti Baktrie a severní Indie Sásánovci, později označovaní jako Indosásánovci. Další oblasti Kušánci ztratili vlivem rozmachu Guptovské říše. Ve 4. století se vzbouřil jeden z kušánských vazalů, svrhl kušánskou dynastii a založil Kidaritské království. Definitivní konec Kušánské říši přinesla invaze Hunů v 5. století a pozdější příchod islámu.

Umění

Umění za doby Kušánců vzkvétalo zejména na hranici východní a západní části říše, v oblasti Gandháry. Odtud i označení gandhárské umění. Bylo specifické zejména díky prolínání řeckého uměleckého slohu spolu s východními motivy. Gandhárské umění přineslo do buddhistického umění průlomovou skutečnost - pod vlivem antiky začal být zakladatel buddhismu Buddha vyobrazován v lidské podobě. Do té doby byly antropomorfní zobrazení Buddhy spíše výjimkou a Buddha byl většinou vyobrazován alegoricky, např. jako kolo dharmy, obří stopa apod. Z Gandháry jsou známá i vyobrazení Kušánců, klanících se Buddhovi či bódhisattvům (asi nejčastěji Maitréjovi).

Ražba mincí

Důležitou roli při zkoumání historických okolností Kušánské říše hrají mince. Někdy jsou dokonce jediným vodítkem, které má historik k dispozici.^[2]

Ražba mincí probíhala již od prvních kušánských panovníků. První mince ze zlata se začaly razit za vlády Vimy Kadphisa. Byly to zlaté dínáry, které obsahovaly 8,035 g zlata; římský denár obsahoval přesně stejné množství, takže je pravděpodobné, že tato podobnost není náhodná.^[5] Na mincích bývaly vyobrazeny indická, řecká, íránská i sumersko-elamitská božstva. Za dob Kanišky se začal na mincích zobrazovat Buddha, většinou v helénském stylu. Na mincích bývají též nápisy, a to v různých jazycích včetně řečtiny.