Kunság

Kunság neboli Kumánie (německy Kumanien, latinsky Cumania) byl autonomní celek v Uherském království, který obýval turkický národ Kumánů (Kunů) hovořící turkickým jazykem kumánštinou. Kumáni se do Uher začali stahovat z východu ve 13. století, kdy je sem dovedl útěk před postupujícími Mongoly. Záhy na to se osvědčili v řadách uherské armády. Kumánie se rozdělovala na Malou Kumánii (Kiskunság, latinsky Cumania Minor) s hlavním městem Kiskunfélegyháza a Velkou Kumánii (Nagykunság, latinsky Cumania Major) s hlavním městem Karcag. Autonomie regionu byla zrušena v roce 1876.

Kunság (Kumánie) Kunság Cumania Jászkunság ←  1279–1876  →  → vlajka znak
Geografie Teritoria Kumánů (žlutá) v Uhrách na počátku 13. století
Hlavní město	Kiskunfélegyháza (Malá Kumánie) Karcag (Velká Kumánie)
Rozloha	420 km²
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	cca 120 000 (roku 1855)
Národnostní složení	Kumáni-Kunové (západní Kypčaci)
Jazyky	kumánština
Náboženství	římskokatolické (uherské státní), tengristické (původní kumánské), protestantské (dominantní od 16. století)
Státní útvar
Státní zřízení	autonomní region Uherska
Mateřská země	Uherské království Uherské království
Státní útvary a území
Předcházející Uherské království (1000–1301) Následující Pest-Pilis-Solt-Kiskun Jász-Nagykun-Szolnok

Historie

Související informace naleznete také v článku Kumáni.

Kumáni roku 1290 zavraždili uherského krále Ladislava Kumána

Ve 13. století tzv. bílí Kumáni (západní větev Kypčaků) uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku.

Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.

Uherský král Ludvík I. s Kumány po svém boku (vpravo)

Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod.

Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:

„	Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud.	“
— Zbraslavská kronika[1]

Teritoria Kumánů v 18. století

Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.

Poslední mluvčí hovořící kumánským jazykem zemřel na území dnešního Maďarska roku 1770. Autonomie uherské Kumánie (Kunság) byla zrušena roku 1876.