Léo Ferré

Léo Ferré
Léo Ferré
Základní informace
Rodné jméno	Léo Albert Charles Antoine Ferré
Narození	24. srpna 1916; Monako
Úmrtí	14. července 1993 (ve věku 76 let); Castellina in Chianti; Itálie
Místo pohřbení	Monaco Cemetery
Žánry	šanson, mluvené slovo, klasická hudba a francouzský pop
Povolání	písničkář
Nástroje	klavír, zpěv
Aktivní roky	1946–1992
Vydavatelé	Le Chant du Monde, Barclay Records, RCA Records, EPM Musique
Významná díla	L'Espoir; Amour Anarchie; Il n'y a plus rien; Léo Ferré; Les Chansons d'Aragon; … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Madeleine Ferré
Příbuzní	Annie Butor (nevlastní dcera)
Sídlo	Castellina in Chianti
Web	www.leo-ferre.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Léo Ferré (24. srpna 1916 Monako – 14. července 1993 Castellina in Chianti) byl francouzský básník a šansoniér monegaského původu. Během své kariéry, která trvala téměř půl století, vydal přes čtyřicet dlouhohrajících desek.

Stručná fakta Základní informace, Rodné jméno ...

Narodil se v Monaku, kde jeho otec pracoval jako vedoucí kasina, od dětství zpíval v chrámovém sboru, studoval na církevní škole, roku 1939 absolvoval Institut d'études politiques de Paris. Za války sloužil u alžírských střelců, v roce 1945, kdy pracoval v Radio Monte Carlo, se seznámil s Édith Piaf a na její radu začal působit jako písničkář v Paříži. Ve své tvorbě kombinoval hudbu s mluveným slovem, využíval také zvuk symfonického orchestru, který sám dirigoval,^[1] často zhudebňoval poezii autorů jako François Villon, Charles Baudelaire, Guillaume Apollinaire nebo Louis Aragon („L'affiche rouge“).^[2] Otevřeně se hlásil k anarchismu,^[3] na Charlese de Gaulla napsal posměšnou píseň „Mon General“. Jeho významnými skladbami jsou „Jolie Môme“, „C’est extra“ a „Avec le temps“. Byl mu udělen Řád čestné legie, který však odmítl přijmout.^[4]

[1]

[2]

[3]

[4]

Léo Ferré

Diskografie

Odkazy

Wikiwand - on