Ladislav Karel Feierabend

Ladislav Karel Feierabend, křtěný Ladislav Antonín (14. června 1891 Kostelec nad Orlicí^[1] – 15. srpna 1969 Villach, Rakousko), byl český a československý meziválečný národohospodář a vrcholný představitel družstevnictví v éře jeho největšího tuzemského rozkvětu během meziválečného období: stal se vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev) a předsedou Československé obilní společnosti. Po Mnichově se stal ministrem zemědělství. Téměř polovinu svého dospělého života strávil Ladislav Karel Feierabend v exilu, kam odešel hned dvakrát – v letech 1940 a 1948.^[2] Je autorem řady odborných prací s tematikou zemědělského družstevnictví a rozsáhlých pamětí na události z období let 1938 až 1950.^[3]

JUDr. Ladislav Karel Feierabend
čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci: 1938 – 1938
Předchůdce	Vladimír Fajnor
Nástupce	Jaroslav Krejčí
čs. ministr unifikací
Ve funkci: 1938 – 1938
Předchůdce	Vladimír Fajnor
Nástupce	rezort zrušen
čs. ministr zemědělství
Ve funkci: 1938 – 1939
Předchůdce	Eduard Reich
Nástupce	zánik Československa
protektorátní ministr zemědělství
Ve funkci: 1939 – 1940
Předchůdce	vznik Protektorátu
Nástupce	Jaroslav Krejčí
čs. ministr financí 1. a 2. londýnská exilová vláda
Ve funkci: 1941 – 1945
Předchůdce	Eduard Outrata
Nástupce	Vavro Šrobár
Stranická příslušnost
Členství	agrární strana (-1938) SNJ (1938-39) Národní souručenství nár. soc. (1945-)
Narození	14. června 1891 Kostelec nad Orlicí Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. srpna 1969 (ve věku 78 let) Villach Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Národnost	Češi
Choť	Jana Feierabendová
Rodiče	Karel Feierabend
Děti	Ivo Karel Feierabend syn Hana Ludikarová dcera
Příbuzní	Bohuslav Feierabend bratr
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	politik, spisovatel, ekonom a právník
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída, in memoriam (1995)
Commons	Ladislav Karel Feierabend
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

První republika

Po úspěšném vystudování gymnázia v Hradci Králové a práv na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se věnoval různým hospodářským funkcím v zemědělství. Již v roce 1917 nastoupil na místo tajemníka Ústřední jednoty českých hospodářských družstev. Později byl členem, vůči Hradu opoziční, pravicové agrární strany. Bydlel i s rodinou své dcery v exkluzivní rezidenční čtvrti na Ořechovce.^[4]

Ve 20. a 30. letech dvacátého století se Ladislav Feierabend stal členem burzovní rady a později také prezidentem Pražské plodinové burzy (ta sídlila v současném Kongresovém centru ČNB).^[2] Kromě toho, že se výrazně podílel na přestavbě vnitřku budovy Plodinové burzy (pocházející z let 1893 až 1895), zasadil se také o proražení pasáže spojující Senovážné náměstí s ulicí Na Příkopě.^[2]

Roku 1930 se stal vrchním ředitelem Kooperativy (obchodního ústředí hospodářských družstev při agrární straně), členem představenstva Centrokooperativu (svaz jednot hospodářských družstev) a (v roce 1932) předsedou Pražské plodinové burzy. V roce 1934 se stal (z pověření vlády) předsedou Československé obilní společnosti, byl také místopředsedou Exportního ústavu.

Z pověření odstupujícího prezidenta Edvarda Beneše se stal ministrem zemědělství v druhé vládě generála Jana Syrového i protektorátních vládách Rudolfa Berana a generála Eliáše do roku 1940. Ladislav Karel Feierabend se zapojil i do činnosti centrálního odbojového orgánu – Politického ústředí, ale po jejím prozrazení emigroval v lednu 1940 do Anglie.

Období let 1940–1948

V Londýně se stal v roce 1940 státním ministrem, roku 1941 ministrem financí exilové vlády. V roce 1942 se v londýnském exilu Ladislav Karel Feierabend z pozice ministra financí zasadil o řadu měnových opatření, která se měla realizovat po skončení druhé světové války (a to včetně včasné emise poválečných československých platidel).^[2] Budoucí československá platidla nechal vytisknout v roce 1942 a v roce 1944 zřídil Československý měnový úřad, jenž měl po osvobození republiky plnit funkce cedulové banky.^[3] V roce 1944 vedl československou delegaci na jednáních o mezinárodním měnovém systému v Bretton Woods.^[3]

Jeho rodina se dostala do koncentračních táborů. V únoru 1945 z exilové vlády odešel kvůli nesouhlasu s Benešovou politikou. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde se netajil s protikomunistickým postojem. Protože agrární strana nebyla po květnu 1945 povolena, vstoupil do národně socialistické strany.

Druhý exil

Po únoru 1948 emigroval podruhé, nejdříve do Anglie a následně v roce 1950 do USA. Ve Spojených státech se zapojil v letech 1965–1969 do vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Na sklonku svého života napsal a vydal v USA obsáhlé osmidílné paměti, jejichž souborné vydání ve třech svazcích vyšlo po roce 1989 i v Česku.^[5][6] Na zámku Mirošov, který v letech 1939 až 1948 vlastnil, je expozice věnovaná jeho osobě a dílu.^[7] V roce 1995 mu byl prezidentem republiky in memoriam propůjčen řád T. G. Masaryka I. třídy.^[8][2] Pohřben je v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

„Musíme hledět k nebesům a nohama stát pevně na zemi…“

Motto Ladislava Feierabenda (dle vzpomínek jeho tajemníka Jana Filípka)^[3]

Bibliografie

• Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s. ISBN 80-7108-071-3.
• Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s. ISBN 80-7108-092-6.
• Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s. ISBN 80-7108-125-6.
• Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary : Stehlík, 2007. 161 s. ISBN 978-80-86913-03-2.

Odhalení busty v ČNB

Bronzová busta Ladislava Karla Feierabenda byla dne 7. června 2017 slavnostně odhalena na odpočívadle schodiště do Kongresového centra České národní banky v Praze. Jedná se o druhý odlitek původní busty z 90. let dvacátého století. Autorkou busty je Anna Sedlecká. Odlitek byl zhotoven v umělecké slévárně HVH v Horní Kalné v Podkrkonoší. Slavnostního odhalení byla přítomna i Hana Ludikarová – dcera Ladislava Karla Feierabenda.^[2]

• Busta Ladislava Karla Feierabenda v ČNB
• 
  Celek (popisné tabulky, podpis, busta)
• 
  Polocelek (podpis a busta)
• 
  Detail busty

Protektorátní dovětek

Ukázka aktivit Ladislava Karla Feierabenda v Praze během protektorátu

Období	Místo	Popis aktivity
16. března 1939	Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády	Na svém prvním zasedání byla protektorátní vláda informována ministrem zemědělství Ladislavem Karlem Feierabendem o tom, že po zákroku státní správy rezignovali všichni neárijští členové Obilní společnosti, Plodinové burzy a Škrobárenského syndikátu.[9]
polovina ledna 1940	Nábřeží Edvarda Beneše 128/4 (v letech 1938–1948 Kramářovo nábřeží, německy Kramář-Ufer) – do prosince 1941 sídlo protektorátní vlády	Předseda potektorátní vlády Alois Josef Eliáš se zde sešel s Ladislavem Karlem Feierabendem a oznámil mu požadavek říšského protektora Konstantina von Neuratha na Feierabendovu okamžitou rezignaci na post ministra zemědělství. Jako důvod bylo uvedeno, že Neurath získal informace o Feierabendově ilegální odbojové činnosti. Alois Eliáš v této souvislosti uvedl, že ministr protektorátní vlády nemá rezignovat, nýbrž emigrovat.[9]
15. březen 1939 – do roku 1940	Rašínovo nábřeží 2000/78	Dům patřil rodině Havlových. V bytě stavebního podnikatele Václava Marii Havla a jeho manželky Boženy Havlové se na počátku německé okupace scházeli někteří protektorátní ministři: Vladislav Klumpar (ministr zdravotní a sociální správy); Ladislav Karel Feierabend; Dominik Čipera (ministr veřejných prací) s dalšími významnými osobnostmi, k nimž patřili: Hubert Masařík (předseda jednatelského sboru Československého rozhlasu); František Schwarzenberg; Jan Jína; Jan Antonín Baťa; František Bořek Dohalský atd. V domě bydlel i Miloš Havel.[9]
počátek německé okupace	Milady Horákové 534/59	Na počátku okupace se v Procházkově plzeňské restauraci scházeli zednáři z rozpuštěných zednářských lóží a též někteří představitelé ilegální odbojové centrály Politické ústředí (PÚ) (např. Jaroslav Kvapil, JUDr. Emil Pavel Lány a Ladislav Karel Feierabend).[9]

Numismatický dovětek

Po uznání československé vlády v londýnském exilu dne 18. července 1940 a po ustavení vládních exilových orgánů byly zahájeny přípravy směřující k poválečné obnově československé státní měny. U tří britských firem (Thomas de la Rue Sussex; Waterlow Londýn; Bradburry and Wilkinson New Malden) byl zadán tisk papírových peněz. Numismatici v této souvislosti hovoří o tzv. „Londýnské emisi československé měny 1945“. Podle předválečných ustanovení o emisní bance mohly mít papírové peníze pouze formální náležitosti státovek. Po skončení druhé světové války s platností vyhlášky Ministerstva financí (ze dne 20. října 1945 číslo 92) byly státovky v nominálních hodnotách 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs uznány jako bankovky.^[10] Papírová platidla z „Londýnské emise“ byla používána v období od 1. listopadu 1945 do 31. května 1953 (ukončeno vyhláškou Ministerstva financí číslo 41 z roku 1953). Zajímavostí také je, že na dvacetikorunové státovce je uvedena předválečná zkratka měny Kč (takto se československá měna oficiálně označovala v letech 1921-1938, koruny za druhé republiky a protektorátní koruny se označovaly zkratkou K, korunové měna tzv. Slovenského státu pak zkratkou Ks, zkratka Kčs byla zavedena až po druhé světové válce). Na lícových stranách papírových peněz v nominálních hodnotách 5 Kčs, 10 Kčs, 20 Kčs, 50 Kčs, 100 Kčs, 500 Kčs a 1000 Kčs je podepsán jako ministr financí Ladislav Karel Feierabend.^[10]

• Ukázky státovek a bankovek londýnské emise
• 
  Bankovka s nominální hodnotou 1000 Kčs (Jiří z Poděbrad)
• 
  Bankovka s nominální hodnotou 100 Kčs (T. G. Masaryk)
• 
  Státovka s nominální hodnotou 50 Kčs (generál Milan Rastislav Štefánik)
• 
  Státovka s nominální hodnotou 20 Kčs (Karel Havlíček Borovský)
• 
  Státovka s nominální hodnotou 10 Kčs
• 
  Státovka s nominální hodnotou 5 Kčs