Len setý

Len setý (Linum usitatissimum) je jednoletá bylina, pěstovaná pro lněné vlákno a pro olejnatá semena. Pochází z regionu mezi východním Středomořím a Indií a ve velkém se pěstovala již ve starověkém Egyptě. Byl jednou z prvních rostlin domestikovaných během neolitické revoluce. Dorůstá výšky asi 1,2 m, kvete světle modře, květ má pět kališních a korunních lístků. Plodem je pětipouzdrá tobolka. Odvětví zabývající se pěstováním a zpracováním lnu se nazývá lnářství. Odpadní produkt lnu, který se dále používá např. k výrobě celulózy, se označuje jako koudel.

Len setý
Len setý (Linum sativum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď	lnovité (Linaceae)
Rod	len (Linum)
Binomické jméno
Linum usitatissimum L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozlišují se následující typy lnu:

• len jarní – mlatec, nepukavé tobolky
• len přadný – dlouhý stonek
• len olejný – nižší, rozvětvený
• len olejnopřadný

Léčivé vlastnosti

Semeno lnu se používá při zácpě, zánětu žaludku a střev, při vředech žaludku a dvanácterníku. Při podání záleží na formě. Pro působení v žaludku nebo dvanácterníku podáváme slizovitý macerát, zatímco pro působení ve střevech se podává celé nebo čerstvě mleté semeno. Lněný olej užívaný vnitřně má výborné výsledky^[zdroj?] při léčení nemocí jater a kornatění cév; též upravuje vysokou hladinu cholesterolu. Pro zevní použití se používá kaše uvařená z mletého semene. Používá se při kožních zánětech, na spáleniny a na vysušenou pokožku. V homeopatii se používá buď esence z čerstvě kvetoucí natě nebo tinktury vyrobené ze semene. Použití je obdobné jako v alopatické medicíně, účinek je však mírnější.

Len olejný

Len olejný je skupina odrůd lnu setého pěstovaných pro olejnatá semena. Stonek olejného lnu je zpravidla nižší a jeho kvalita z hlediska textilního je nižší než u přadného lnu. Olejný len je používán jednak jako potravina a jednak jako surovina pro výrobu fermeže a dalších látek.

Odrůdy olejného lnu

Podle obsahu kyseliny alfa-linolenové (tzv. esenciální mastná kyselina, kterou si lidský organismus nedokáže vyrobit, označovaná zkratkou ALA) jsou rozlišovány dvě (případně tři) skupiny odrůd olejného lnu:^[1][2]

• odrůdy s nezměněnou skladbou mastných kyselin s podílem ALA v oleji nad 50 % a nízkým obsahem kyseliny linolové,
• odrůdy, u nichž byla skladba mastných kyselin změněna:
  • odrůdy nízkolinolenové s podílem ALA v oleji do 5 %, vysoký podíl linolové kyseliny, olej je stabilní (nežlukne), z výživového hlediska je však nevhodný
  • odrůdy s poměrem linolové a alfa linolenové kyseliny kolem 1:1.

Literatura

• Rubcov V.G.; Beneš K. (RNDr): Zelená lékárna – Lidové nakladatelství Praha 1984, 1. vyd. (314 stran) str. 134–137.
• Geiger Fritz (Dr.med): Bylinný receptář – nakl. Dona Č. Budějovice 1991, 3. vyd. (130 stran) str. 14.
• Treben Maria: Zdraví z boží lékárny – nakl. Dona České Budějovice 1991, 1. vyd. (98 stran) str. 76.
• Jirásek Václav (Doc. RNDr. CSc.); Starý Fr. (RNDr.PhMr. CSc): Kapesní atlas léčivých rostlin – SPN Praha 1986, 1. vyd., (320 stran) str.170.