Třída Leninec

Třída Leninec (jinak též třída L) byla třída středních minonosných ponorek sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 25 jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1929. Osm ponorek bylo ztraceno během druhé světové války. Část vyřazené ponorky L-3 byla zachována jako muzeum.

Třída Leninec / třída L
L-4
Obecné informace
Uživatel	Sovětské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	25
Spuštění na vodu	1931–1941
Osud	9 ztraceno
Předchůdce	třída Děkabrist
Nástupce	třída Ščuka
Technické údaje série II
Výtlak	1051 t (na hladině) 1327 t (pod hladinou)[1]
Délka	81 m
Šířka	6,6 m
Ponor	4,18 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby
Rychlost	14 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou)
Dosah	6000 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 135 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou)
Posádka	54
Výzbroj	6× 533mm torpédomet (12 torpéd) 1× 100mm kanón 1× 45mm kanón 20 min
Ostatní	max. hloubka ponoru 75 m
Technické údaje série XIIIbis
Výtlak	1123 t (na hladině) 1416 t (pod hladinou)
Délka	83,3 m
Šířka	7 m
Ponor	4,08 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby
Rychlost	18 uzlů (na hladině) 10 uzlů (pod hladinou)
Dosah	14 000 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 130 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou)
Posádka	55
Výzbroj	8× 533mm torpédomet (12 torpéd) 1× 100mm kanón 1× 45mm kanón 2× 7,62mm kulomet (2×1) 20 min

Stavba

Ponorka L-4 (ex Garibaldec)

Při vývoji ponorek této třídy byly využity poznatky získané z roku 1928 vyzvednuté britské ponorky HMS L-55 a zkušenosti získané při stavbě a provozu předchozí třídy Děkabrist.^[1]

Stavba třídy L probíhala v letech 1929–1943, přičemž 25 postavených ponorek (L-1 až L-25) se dělilo do čtyř postupně vylepšovaných sérií. Stavba prvních šesti jednotek série II byla součástí sovětského programu obnovy flotily z roku 1926. Probíhala v letech 1929–1935. Následovalo šest jednotek série XI z let 1934–1938 a sedm jednotek série XIII z let 1935–1939, které spadaly do programu pro druhou pětiletku. Posledních šest jednotek série XIIIbis (nebo série XIII-1938) z let 1938–1943 bylo objednáno v rámci programu pro třetí pětiletku.^[1]

Jednotky třídy Leninec:

Jméno	Série	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámky
L1 Leninec	I	1929	28. února 1931	říjen 1933	Dne 9. listopadu 1941 v Leningradu potopena německým dělostřelectvem.
L2 Stalinec (ex Marxist)	I	1929	21. května 1931	říjen 1933	Dne 14. listopadu 1941 potopena minou u ostrova Keri.
L3 Frunzovec (ex Bolševik)	I	1929	8. července 1931	listopad 1933	Od roku 1956 cvičný hulk.
L4 Garibaldec	I	1930	31. července 1931	říjen 1933	Vyřazena 1956.
L5 Charist	I	1930	5. července 1932	říjen 1933	Vyřazena 1955.
L6 Karbonarij	I	1930	3. listopadu 1932	květen 1935	Mezi 16.–19. dubna 1944 potopena v Černém moři. Pravděpodobně německým stíhačem ponorek UJ104.[1]
L7 Vorošilovec	XI	1934	15. května 1935	prosinec 1936	Vyřazen 1958.
L8 Džeržinec	XI	1934	10. září 1935	prosinec 1936	Od roku 1952 hulk.
L9 Kirovec	XI	1934	25. srpna 1935	prosinec 1936	Vyřazena 1959.
L10 Menzhinets	XI	1934	18. prosince 1936	prosinec 1937	Od roku 1959 dobíjecí stanice.
L11	XI	1934	4. prosince 1936	listopad 1938	Vyřazena 1959.
L12	XI	1934	7. listopadu 1936	prosinec 1938	Od roku 1959 hulk.
L13	XIII	1935	2. srpna 1936	říjen 1938	Vyřazena 1958.
L14	XIII	1935	20. prosince 1936	říjen 1938	Od roku 1959 hulk.
L15	XIII	1935	26. prosince 1936	listopad 1938	Od roku 1953 hulk.
L16	XIII	1935	9. července 1937	prosinec 1938	Dne 11. října 1942 omylem potopena severozápadně od San Francisca japonskou ponorkou I-25.[1]
L17	XIII	1936	5. listopadu 1937	červen 1939	Od roku 1958 hulk.
L18	XIII	1935	12. května 1938	říjen 1939	Od roku 1958 hulk.
L19	XIII	1935	25. května 1938	listopad 1939	Mezi 24. až 29. srpnem 1945 ztracena severozápadně od ostrova Hokkaidó.
L20	XIIIbis	1938	14. dubna 1940	srpen 1942	Od roku 1956 sloužila ke zkouškám, 1958 vyřazena.
L21	XIIIbis	1938	14. července 1940	srpen 1943	Vyřazena 1955.
L22	XIIIbis	1938	23. září 1939	srpn 1942	Od roku 1956 sloužila ke zkouškám, 1959 vyřazena.
L23	XIIIbis	1938	29. dubna 1940	říjen 1941	Dne 17. ledna 1944 potopena v Černém moři v oblasti mysu Tarhankut německým stíhačem ponorek UJ106.
L24	XIIIbis	1938	17. prosince 1940	duben 1942	Po napadením německem evakuována na Kavkaz a tam dokončena. Dne 17. prosince 1944 potopena v oblasti mysu Kaliakra, pravděpodobně minou.
L25	XIIIbis	1938	26. února 1941	–	Po napadením německem evakuována na Kavkaz. Dne 20. prosince 1944 se potopila během vlečení zpět do Sevastopolu k dokončení.

Konstrukce

Dochovaná věž ponorky L-3

L-24

Hlavňovou výzbroj ponorek série II představoval jeden 100mm kanón a jeden 45mm kanón. Dále nesly šest příďových 533mm torpédometů se zásobou dvanáct torpéd. Dvě horizontální trubice na zádi pojmuly až dvacet min. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 2200 bhp a dva elektromotory o výkonu 1050 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a 135 námořních mil při rychlosti dvou uzlů pod hladinou.^[1]

Modifikace

U člunů série XI byl výkon elektromotorů zvýšen na 1450 hp. Následující série XIII a XIIIbis měla diesely o výkonu 4200 bhp a elektromotory o výkonu 2400 shp, takže rychlost ponorek se zvýšila na osmnáct uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Výzbroj navíc posílily dva záďové 533mm torpédomety. V případě série XIIIbis se dosah zvětšil na 14 000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Dosah při plavbě pod hladinou poklesl o pět námořních mil.^[1]