Limonáda

Limonáda (v českých zemích tradičně nazývaná také citronáda, oranžáda nebo malinovka, na Moravě sodovka^[1]) je nealkoholický osvěžující nápoj, vyrobený z citronové, pomerančové, malinové nebo jiné ovocné šťávy s cukrovým sirupem, nebo umělými sladidly a vodou. V průmyslové výrobě se od 20. století zpravidla nasycuje oxidem uhličitým a do obchodů se distribuuje v uzavřených značkových lahvích. Do restaurací je však řada limonád distribuována i v sudech.^[2][3]

Pravá citronová limonáda

Historie

Italský prodavač citronády v Neapoli, kolem roku 1800

Reklama firmy SCHWEPPE'S z roku 1883

Červená limonáda

Prodavačka citronády v Rišikéši, Indie 2005

Společná nabídka chlazených limonád, džusů, ciderů a energy drinků

Původ pěstování citronů, pomerančů, granátových jablek a tamarindů a lisování jejich šťávy do limonád bývá spojován s arabskými zeměmi Blízkého Východu, s Indií a Himálajem.

V Evropě se již v antickém Římě podával nápoj označený posca, do vody se přidávala lžíce octa nebo kyselého (i zkyslého) vína. Byl to běžný nápoj vojáků ve službě.^[4] Octová limonáda se rozšířila do mnoha zemí středověké a novověké Evropy, na českém venkově se dětem podávala ještě kolem poloviny 20. století, zpravidla s lžičkou cukru.

Ze zemí Maghrebu, které byly francouzskými koloniemi, se šťávy exotického ovoce a nápoje z nich dostaly do Francie.^[5] Limonáda tam byla údajně poprvé připravena 20. srpna 1630 v Paříži.^[6] První sodovku podle vlastního patentu nabídl v roce 1770 nebo 1772 Angličan Joseph Priestley. První průmyslově vyráběná limonáda nesla značku Schweppe's a byla nabízena návštěvníkům první průmyslové výstavy v Londýně v roce 1851.

Pojem

Termínem limonáda se označuje takový nealkoholický nápoj, který v České republice splňuje tyto státní potravinářské normy: podle vyhlášky č. 335/1997 Sb. smí mít nejvýše 0,5 % objemových jednotek ethanolu při teplotě 20 °C. Vyrábí se z pramenité nebo minerální vody (či sodové vody), nezávadnost jejichž zdrojů musí být pravidelně kontrolována, dále z ovocných šťáv, cukru, přírodních nebo syntetických sladidel, z umělých příchutí a barviv, jejichž technické označení a koncentrace musí být vyznačeny na obalu.

Jazykové odlišnosti

Termín „limonáda“ je odvozen z francouzského výrazu limon pro citrón, v Čechách se jím od 50. let 20. století označují sycené nealkoholické nápoje s jakoukoliv ovocnou i jinou příchutí. Ve slovenštině se podobně univerzálním způsobem používá slovo „malinovka“. Na Moravě se pro ochucené ovocné sycené nápoje častěji než v Čechách používá slovo sodovka, zatímco sodová voda se v některých moravských regionech nazývá sifon.^[7]

V angličtině je oficiálním označením pro osvěžující studené nápoje sousloví „soft drink“, regionálně se používá i řada jiných názvů, jako „carbonated drink“, „cool drink“, „cold drink“, „fizzy drink“, „fizzy juice“, „lolly water“, „pop“, „seltzer“, „soda“, „coke“, „soda pop“, „tonic“, „lemonade“ nebo „mineral“.

V mnoha jazycích speciální souhrnný název pro ovocné sycené nápoje není, resp. označují se pouze jako „nealkoholické nápoje“.

Výrobci limonád

Mezi světové výrobce limonád patří:

• The Coca-Cola Company – Coca-Cola (od roku 1886), Fanta (1941), Sprite (1961), Kinley
• PepsiCo – Pepsi (1903), 7 Up (1929), Mirinda (1970)
• Schweppe´s
• Perrier

Na českém trhu:

• Kofola a. s. – Kofola (1960), Vinea (1974)
• Mattoni
• Korunní
• Hanácká kyselka a.s.
• Mezi menší dodavatele patří: BAŤOVKA 1897 s.r.o., Sodovkárna Kolín s.r.o. – KOLI (1886), ZON s.r.o. v Třebíči a další.

Slazení

Většinou jde o slazený nápoj, protože obsahuje i cukr či glukózo-fruktózový sirup. Používá se i náhradní sladidlo, ale jeho použití nevede ke snížení tělesné váhy konzumenta,^[8] ani ke snížení negativních dopadů na zdraví,^[9] ani ke snížení zvýšené pravděpodobnosti předčasného úmrtí.^[10] Většina umělých sladidel je navíc předmětem sporu ohledně zdravotní nezávadnosti.^[11] Ovšem zavedení spotřební daně na slazené nápoje není tak efektivní (proti obezitě patrně nefunguje),^[12] jako kdyby se zavedla spotřební daň na dorty či cukrovinky.^[13] Ve vyspělých zemích již spotřeba slazených nápojů klesá.^[14]

Světoví výrobci limonád skrze sponzorování zdravotnických organizací ovlivňují spotřebu a tak i zdraví obyvatel.^[15] Konzumace slazených nápojů zvyšuje riziko úmrtnosti již od malých dávek úměrně zkonzumovanému počtu nápojů.^[16] Přispívají také ke vzniku obezity, vysokého krevního tlaku, cukrovky 2. typu^[17] a zubních kazů. Ovšem statistika obezity a energetický příjem spolu dostatečně nesouvisí.^[18] Mikroplasty, uvolňované například z PET lahví, mohou být obezogen.^[19] Stejně tak sycení limonády oxidem uhličitým, protože vede k produkci ghrelinu.^[20]