Louise Weissová

Louise Weissová (25. ledna 1893 Arras – 26. května 1983 Paříž) byla francouzská spisovatelka a politička.

Louise Weissová
Narození	25. ledna 1893 Arras
Úmrtí	26. května 1983 (ve věku 90 let) 16. pařížský obvod
Místo pohřbení	Magny-les-Hameaux
Alma mater	Lycée Molière
Povolání	novinářka, politička a spisovatelka
Zaměstnavatelé	L'Europe nouvelle (do 1934)
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie (1976)
Politická strana	Sdružení pro republiku
Choť	José IMBERT IMBER
Rodiče	Paul Louis Weiss[1] a Jeanne Javal[1]
Příbuzní	Jenny Aubry[2] (sestra) Émile Javal (děd) Alice Weillerová (teta)
Funkce	poslankyně Evropského parlamentu (1979–1983)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se jako nejstarší z šesti dětí v zámožné rodině důlního inženýra. Její otec byl alsaský protestant, matka pocházela z židovské rodiny s kořeny v Čechách.^[3] Vystudovala klasické jazyky na Oxfordské univerzitě.

V letech 1. světové války prožila milostný vztah s Milanem Rastislavem Štefánikem, díky němu podporovala československý boj za samostatnost.^[4] V letech 1918–1934 vydávala časopis L'Europe nouvelle, propagující spolupráci mezi Francií a Německem. Hlásila se k pacifismu a feminismu, organizovala protestní akce za volební právo žen, např. rozhazovala letáky při finále francouzského fotbalového poháru v roce 1936. Za 2. světové války působila v odboji. O útěku vichistické vlády do exilu napsala hru Sigmaringen ou les potentats du néant. Po válce cestovala po zemích Třetího světa a natáčela dokumentární filmy. Spolupracovala také s Gastonem Bouthoulem, zakladatelem polemologie. Založila vlastní nadaci, udělující ceny bojovníkům za mír.

Patřila k průkopníkům evropské integrace. V roce 1979 byla za Evropskou lidovou stranu zvolena v prvních volbách do Evropského parlamentu a byla jeho nejstarší členkou. Byla po ní pojmenována hlavní budova Evropského parlamentu ve Štrasburku Bâtiment Louise-Weiss.^[5]