Lublaňské bažiny

Lublaňské bažiny (slovinsky Ljubljansko barje) se nacházejí jižně od Lublaně, hlavního města Slovinska, a jsou největším močálem v zemi. Zaujímají plochu 163 km² neboli 0,8 % území Slovinska. Oblast je spravována občinami Borovnica, Brezovica, Lublaň, Ig, Log-Dragomer, Škofljica a Vrhnika.^[2]

Zdroje k infoboxu Lublaňské bažiny
IUCN kategorie V (Chráněná krajina)
Západní okraj Lublaňských bažin při pohledu z kopce Sv. Anny nad Podpečem
Základní informace
Rozloha	129,61 km²[1]
Poloha
Stát	Slovinsko Slovinsko
Souřadnice	46°0′2″ s. š., 14°27′27″ v. d.
Lublaňské bažiny
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Biodiverzita

Lublaňské bažiny jsou místem velké biologické rozmanitosti. Od roku 2008 je hlavní část Lublaňských bažin o rozloze 135 km² chráněna jako chráněná krajinná oblast (Krajinski park). Nejzachovalejší části byly již dříve chráněny jako přírodní rezervace a přírodní památky. ^[3]

Dějiny

Památník na řece Iščici

německojazyčná pamětní deska

Pomník první silnice přes bažinu

Lublaňské bažiny byly obývány již v prehistorických dobách, kdy se jednalo o mělké jezero. K nejvýznamnějším archeologickým nálezům z bažin patří prehistorická kůlová obydlí a nejstarší dřevěné kolo na světě ^[4]. Od roku 2011 je areál kůlových obydlí poblíž Ig chráněn jako památka UNESCO.^[5]

Práce na první cestě přes bažinu, spojující Lublaň a Studenec (nyní Ig) byly zahájeny v 1825 a dokončeny v 1827. Práce probíhala za primátora Johanna Nepomuka Hradzkého (1775–1846) a zemského hejtmana Barona Josefa Camillo von Schmidburg (1779–1846). Císař František I. Rakouský a císařovna Karolína Augusta Bavorská provedli v roce 1830 inspekci silnice a v roce 1833 byl postaven pomník.^[6]

Bažiny zahrnují množství vesnic, které patří do města Lublaň: Ilovica, Volar, Pri Strahu, Pri Maranzu, Kožuh a Havptmance (ze severu na jih). Ilovica byla osídlena poměrně pozdě, počínaje rokem 1838, a do roku 1860 měla pouze šest farem. Volar leží mezi Iščica a Ljubljanice řek a byl osídlen po roce 1830, kdy byl také oficiálně označen Karolinska Zemlja (německy Karolinengrund), doslova „Karolínina země“, na počest Karolíny Augusty Bavorské. Kožuh leží dále na jih a Havptmance východně od Kožuhu. Havptmance byl již zmíněn jako místo v 18. století a byl osídlen v 70. letech 19. století, kdy těžba rašeliny byla hlavní ekonomickou aktivitou. Jméno Havptmance pravděpodobně se odkazuje na skutečnost, že provinční guvernér (německy Landeshauptmann) měl v této oblasti své lovecké revíry. ^[7]

• 
  Kožuh
• 
  Havptmance

Rekreace a turistika

Přistání balónu

Lublaňské bažiny jsou velmi populární mezi balonisty.