Lubomír Dorůžka

Lubomír Dorůžka (18. března 1924 Praha – 16. prosince 2013) byl český muzikolog, novinář, překladatel, hudební organizátor, hudební publicista a pedagog. Jeho syn Petr Dorůžka je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka je kytaristou.^[1]

PhDr. Lubomír Dorůžka
Narození	18. března 1924 Praha Československo Československo
Úmrtí	16. prosince 2013 (ve věku 89 let) Praha
Povolání	novinář, překladatel, pedagog, spisovatel, muzikolog, publicista, hudební publicista a učitel
Témata	jazz, muzikologie, žurnalistika, hudební publicistika, překlad a školství
Ocenění	Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby (2011)
Děti	Petr Dorůžka syn
Příbuzní	David Dorůžka vnuk
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Od mimořádného letního semestru roku 1945 do roku 1948 studoval hudební vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1948 na téže fakultě přešel na studium anglické a americké literatury, promoval roku 1950^[2]. Po škole nastoupil do Státního nakladatelství literatury, hudby a umění, později přejmenovaného na Odeon.

Jeho překladatelské a publikační dílo je velice obsáhlé a neobyčejně bohaté. V roce 1963 byl odborným hudebním poradcem pro film Revue pro banjo. Až do úmrtí byl stálým přispěvatelem na hudebním webu Muzikus. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo. Jednalo se také o dlouholetého spolupracovníka Českého rozhlasu, kde se po mnoho let věnoval popularizaci kvalitní populární hudby, zejména pak hudby jazzové. V roce 1971 Dorůžka odešel do zahraničního oddělení Supraphonu, kde měl na starost subdodavatelské nakladatelské smlouvy. Velmi cenná byla i jeho činnost organizační a dramaturgická.

Celoživotním přítelem mu byl český spisovatel Josef Škvorecký.

Dílo

Jednalo se o velkého znalce celé rozsáhlé oblasti současné populární hudby, zejména pak americké černošské hudby včetně hudby jazzové, což bylo primární téma, kterému se věnoval po celý svůj život.

Publikace

• 1966 – Tvář jazzu (s J. Škvoreckým)
• 1967 – Československý jazz. Minulost a přítomnost (s I. Poledňákem)
• 1970 – Tvář moderního jazzu
• 1979 – Panoráma populární hudby 1918/1978, aneb Nevšední písničkáři všedních dní
• 1990 – Panoráma jazzu
• 1990 – Jedenáct jazzových osmiček, Česká jazzová společnost a Svaz autorů a interpretů, Praha
• 1992 – Fialová koule jazzu, Panton, edice Impuls
• 1997 – Panoráma paměti
• 2002 – Český jazz mezi tanky a klíči
• 2004 – Panoráma snů
• 2010 – Panoráma jazzových proměn

Ocenění díla

• 2011 – 27. října 2011 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby^[3]