Ludvík Holain

Ludvík Holain (20. srpna 1843 Stará Bělá^[1] – 17. srpna 1916 Slavonín) byl moravský hudební skladatel a římskokatolický kněz.

Ludvík Holain
Základní informace
Narození	20. srpna 1843 Stará Bělá, Morava Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. srpna 1916 (ve věku 72 let) nebo 29. srpna 1916 (ve věku 73 let) Slavonín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry	duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel a římskokatolický kněz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval německou školu ve Frýdku, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a teologii v Olomouci. Dne 5. července 1869 byl v Olomouci vysvěcen na kněze a poté působil jeden rok jako studijní prefekt arcibiskupského chlapeckého semináře v Kroměříži, kde rovněž vyučoval matematiku. Následně odešel do Prahy na Karlovu univerzitu studovat matematiku a fyziku, aby po ukončení studia v roce 1874 mohl tyto předměty vyučovat na kroměřížském gymnáziu. Současně působil jako ředitel kůru (1873-1879) a varhaník v kostele sv. Mořice. Od roku 1890 až do své smrti byl farářem ve Slavoníně. Od 28. 11. 2004 má v Olomouci - Slavoníně pamětní desku.

Kromě skladatelské činnosti se zabýval i hudební teorií, zejména otázkami reformy církevní hudby. Přispíval do časopisu Cecilie.

Dílo

Těžiště Holainova díla je v církevní hudbě. Komponoval litanie, Zdrávas Maria a Te Deum. Nejdůležitější je však jeho podíl na reformě církevního zpěvu na Moravě. Jeho stěžejním dílem jsou Plesy duchovní z roku 1883, sbírka duchovních písní, které upravil pro čtyři hlasy. Jako vzdělaný hudebník přísně dodržoval zásadu, aby se rytmus slova shodoval s přízvukem a rytmem hudby. Jeho následovník Karel Eichler, autor kancionálu Cesta k věčné spáse vydaném v Brně roku 1910, jej nazval „prvním bezvadným zpěvníkem po stránce hudební i textové“ a do svého zpěvníku převzal kolem 60 písní. Holainovy písně se stále uvádějí v současných kancionálech a zpívají v českých kostelech. Významným jeho počinem bylo vypracování varhanních doprovodů k úplnému kancionálu olomoucké arcidiecéze.

Kromě duchovních písní se zabýval i lidovými písněmi moravskými. Vydal sbírku Sto padesát lidových písní moravských. Je rovněž autorem jedné z verzí Slezské hymny.