Lymfodrenáž

Lymfodrenáž nebo také lymfatická masáž je druh masáže založený na předpokladu, že tato technika podporuje přirozený odtok lymfy, která odvádí odpadní látky z tkání zpět k srdci. Má se tedy jednat o prostředek detoxikace.

Lymfatický systém je závislý na vnitřních kontrakcích hladkých svalových buněk ve stěnách lymfatických cév (peristaltika) a pohybu kosterních svalů, které pohánějí lymfu cévami do lymfatických uzlin a poté do lymfatických kanálků, které vracejí lymfu do kardiovaskulárního systému. Manuální lymfodrenáž využívá ke stimulaci toku lymfy určitý tlak (méně než 4 kPa) a rytmické krouživé pohyby.^[1][2] Klinické studie lymfodrenáže dospěly k závěru, že před doporučením této praktiky jako účinné zdravotní léčby je třeba provést další studie.^[3]

Historie

Průkopníky manuální lymfodrenáže byli dánští doktoři Emil Vodder a Estrid Vodderová ve 30. letech 20. století^[2], a to pro léčbu chronického zánětu vedlejších nosních dutin a dalších poruch imunity. Při práci na Francouzské Riviéře, kde léčili pacienty s chronickým nachlazením, si Vodderovi všimli, že tito pacienti mají zduřelé lymfatické uzliny. V roce 1932, v době, kdy byl lymfatický systém málo známý, začali vyvíjet systém lehkých, rytmických pohybů rukou v naději, že tím podpoří pohyb lymfy. V roce 1936 představili tuto techniku v Paříži ve Francii a po druhé světové válce se vrátili do Kodaně, aby naučili používat tuto terapii další lékaře.^[4]

Účinnost

Studie účinnosti metody v léčbě lymfodémy podávají smíšené výsledky a jsou potřeba další studie.^[3] Systematický přehled z roku 2013 manuální lymfodrenáže s ohledem na lymfodémy související s rakovinou prsu nenalezl žádnou jasnou podporu pro účinnost této metody.^[5]

Při některých zdravotních problémech se lymfodrenáž nedoporučuje, např. při onkologických onemocněních, glaukomu (oční zelený zákal), astmatu, plicních onemocněních, vysokém krevním tlaku, zvýšené činnosti štítné žlázy.^[6]