Měnitelná geometrie křídla

Měnitelná geometrie křídla je označení technického řešení, které umožňuje letounu měnit úhel náběžné hrany křídla během letu. Letadla s malou šípovitostí křídla mají nízkou vzletovou a přistávací rychlost, nejsou však schopna dosahovat vysokých nadzvukových rychlostí. Naopak stroje s vysokým šípem úhlu velmi snadno dosahují vysokých rychlostí okolo 2 Mach a více, ale mají velmi vysokou vzletovou a přistávací rychlost a vyžadují mnohem delší dráhy. Tyto protichůdné požadavky, vyžadované zejména vojenskými letectvy tak může splnit měnitelná geometrie křídla. Letoun může pro nízké rychlosti (vzlet a přistání) využít malý úhel šípovitosti křídla a pro let vysokými rychlostmi zvýšit úhel šípu křídla na maximum.

Fotografie ukazující změnu šípovosti křídel u Bell X-5’.

Historie

Dvojice prototypů Dassault Mirage G

Prvním letadlem s částečně měnitelnou geometrií křídel bylo experimentální samokřídlo Westland-Hill Pterodactyl IV z roku 1931.^[1]

Dalším letounem s měnitelnou geometrií křídel byl stíhací letoun Messerschmitt P. 1101, který byl vyvíjen Německem během konce druhé světové války.^[2] P. 1101 měl měnitelnou geometrii křídel pouze na zemi. Továrna byla těsně před dokončením prototypu obsazena americkými vojáky, kteří pak letoun převezli do USA k dalším testům, z něhož pak vznikl letoun Bell X-5. Na rozdíl od německého letounu měl však X-5 schopnost měnit geometrii za letu. Bell X-5 se tak stal 20. června 1951 prvním letounem s měnitelnou geometrií za letu.^[2]

Prvním operačně nasazeným, sériově vyráběným letounem s měnitelnou geometrií křídel se stal 18. července 1967 útočný letoun General Dynamics F-111 USAF.

Následně další prvenství získal v roce 1970 tehdejší Sovětský svaz nasazením svého prvního bombardéru Suchoj Su-17 a obecně prvního stíhače MiG-23 s měnitelnou geometrií křídel.

Námořnictvo Spojených států získalo svůj první operačně nasazený letoun Grumman F-14 Tomcat až 22. září 1974.

V roce 1979 zařadila Panavia Tornado do operační služby letectva tří států (Spojené království, Německo a Itálie) jako výsledek společného projektu.

Posledními letouny s měnitelnou geometrií křídla, zařazenými do operační služby jsou Rockwell B-1 Lancer z roku 1986 a Tupolev Tu-160 z roku 1987.

Přehled letounů s měnitelnou geometrií křídel

Letoun	Určení	Zavedení do služby	První let	Poznámka
Westland-Hill Pterodactyl IV	Experimentální letoun		1931	Experimentální letoun.
Messerschmitt P. 1101	Stíhací letoun			Prototyp nebyl dokončen, letoun byl při obsazení továrny 29. dubna 1945 ve stavu 80% před dokončením. První let byl plánován na červen 1945.
Bell X-5	Experimentální letoun		20. června 1951	Experimentální letoun.
Grumman XF10F Jaguar	Stíhací letoun		19. květen 1952	Vývoj byl zrušen v dubnu 1953.
General Dynamics F-111	Víceúčelový stíhací letoun	18. července 1967	21. prosince 1964	První sériově vyráběný letoun.
Suchoj Su-17	bombardovací a bitevní letoun	1970	2. srpna 1966
MiG-23	Stíhací letoun	1970	10. června 1967	První stíhací letoun.
Dassault Mirage G	víceúčelový stíhací letoun		18. listopad 1967	Vývoj byl zrušen v roce 1970.
Tupolev Tu-22M	strategický bombardér a námořní letoun	1972	30. srpna 1969
Grumman F-14 Tomcat	víceúčelový, stíhací, palubní letoun	22. září 1974	21. prosince 1970
Suchoj Su-24	útočný letoun	1974	17. ledna 1970
MiG-27	útočný letoun	1975	20. srpna 1970
Panavia Tornado	víceúčelový stíhací letoun	1979	14. srpna 1974
Rockwell B-1 Lancer	strategický bombardér	1. října 1986	23. prosince 1974
Tupolev Tu-160	dálkový strategický bombardér	1987	18. prosince 1981