Městská část a městský obvod

Městská část či městský obvod je v České republice podle zákona o obcích od roku 1990 označení samosprávných částí územně členěných statutárních měst. Obě označení jsou z hlediska zákona rovnocenná, zastupitelstvo statutárního města může zvolit kterékoliv z nich. Na městské části se člení Brno a část Opavy, na městské obvody se člení Ostrava, Pardubice, Plzeň a Ústí nad Labem. V Liberci je městským obvodem pouze jedna místní část. V hlavním městě Praze se samosprávné celky podle zákona o hlavním městě Praze nazývají městské části, zatímco termín obvod je v Praze vyhrazen pro jednotky členění na úrovni okresů, které nemají vlastní samosprávu ani subjektivitu. V Česku se v osmi statutárních městech včetně hlavního města Prahy nachází celkem 94 městských částí a 46 městských obvodů.

Městské části Prahy

Městské části Brna

Tento článek je o typ samosprávných jednotek v Česku zřizovaných statutárními městy. Další významy jsou uvedeny na stránce Městský obvod.

Další významy jsou uvedeny na stránce Městská část.

Postavení samosprávných městských částí a obvodů

Už zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, a zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, stanovily, že se území statutárních měst a hlavního města Prahy může členit na samosprávné městské části nebo obvody, pokud tak určí zastupitelstvo příslušného statutárního města ve statutu města.

Do určité míry jsou městské části a obvody obdobou obcí, mohou mít také vlastní symboliku (znak a vlajka) a mají také podobné správní orgány, kterými je úřad, zastupitelstvo, rada a starosta. Jejich kompetence a rozsah samosprávy jsou však menší a určuje je městská vyhláška s názvem statut města. Rovněž vznik a zánik těchto samosprávných jednotek je plně v kompetenci zastupitelstva statutárního města.

Na rozdíl od obcí může území městské části či obvodu zahrnovat i necelé části jednoho nebo více katastrálních území. Městské části nebo městské obvody nemusí pokrývat celé území města – v Liberci a v Opavě centrální části města nespadají do žádného městského obvodu či části a spravují je přímo orgány města. Pro účely statistiky a některé jiné účely se však mezi městské části počítají také dotyčné části územně členěných statutárních měst, které vlastní samosprávu nemají a jsou spravovány přímo magistrátem dotyčného statutárního města.

Při svých činnostech jednají jménem města a nemohou vydávat obecně závazné vyhlášky a nařízení, město na ně nemůže tuto činnost přenést ani pomocí statutu.^[1][2]

Často se vyskytuje názor, že městské části a městské obvody nemají vlastní právní subjektivitu a jsou pouze orgány či organizačními jednotkami města,^[2][3] resp. nemají právní subjektivitu ve smyslu veřejného práva, avšak mají „vrchnostenskou subjektivitu“.^[4]

Právní subjektivita městských částí je poměrně komplikovanou právní otázkou, ke které různé soudy zaujímají různá stanoviska a úhly pohledu. Řada rozsudků či právnických publikací došla k názoru, že míra právní subjektivity městských částí hlavního města Prahy se liší od míry subjektivity městských částí a obvodů (jiných) statutárních měst, například že pražské městské části mají částečnou právní subjektivitu, zatímco městské části v jiných městech žádnou, a to s ohledem na větu, kterou zákon o hl. m. Praze obsahuje, avšak zákon o obcích nikoliv. Některé výklady však vycházejí přímo z vymezení práva na samosprávu v Ústavě České republiky.

Stav v konkrétních městech

Členění na městské části

• Praha: celé území města je od roku 2002 rozděleno na 57 městských částí. Z nich 22 s většími pravomocemi přenesené působnosti je pojmenováno po vzoru obvodů (Praha 1 až Praha 22), ostatní jsou pojmenovány podle místní části, v níž sídlí úřad (například Praha-Petrovice). Mnohá katastrální území (de facto totožná s evidenčními částmi města), zejména v centrální oblasti města, jsou rozdělena do více městských částí. (Viz článek Administrativní dělení Prahy.)
• Brno: celé město je od roku 1990 rozděleno na 29 městských částí. Mnohá katastrálních území (de facto totožná s evidenčními částmi města) jsou rozdělena mezi více městských částí. (Viz článek Členění Brna.)

Částečné členění na městské části

• Opava: má 8 městských částí, které jsou tvořeny okrajovými částmi města; střed města podléhá přímo orgánům města.

Členění na městské obvody

• Ostrava: od roku 1994 se člení na 23 městských obvodů. Obvody respektují katastrální členění. Obvody nejsou číslované, jejich názvy jsou většinou totožné s názvem čtvrti nebo čtvrtí tvořících obvod či z nich odvozené, výjimkou je obvod Ostrava-Jih.
• Plzeň: je rozdělena do 10 městských obvodů označených arabským číslem; část názvů je ještě doplněna názvem za spojovníkem (např. Plzeň 7-Radčice), tři obvody tento doplněk nemají (Plzeň 1, Plzeň 3, Plzeň 4). Samosprávné členění je skladebné ve vztahu k evidenčním částem města, ale nikoliv ve vztahu ke katastrálním územím.
• Ústí nad Labem: je rozděleno do 4 městských obvodů (Ústí nad Labem-město, Ústí nad Labem-Neštěmice, Ústí nad Labem-Severní terasa, Ústí nad Labem-Střekov). Samosprávné členění je skladebné ve vztahu k evidenčním částem města, ale nikoliv ve vztahu ke katastrálním územím.
• Pardubice: jsou rozděleny do 8 městských obvodů číslovaných římskými čísly (Pardubice I až Pardubice VIII). Samosprávné členění není plně skladebné ve vztahu k evidenčním částem města; tři evidenční části jsou rozdělené do dvou obvodů.

Částečné členění na městské obvody

• Liberec: má jediný městský obvod (Vratislavice nad Nisou), zbytek města podléhá přímo orgánům města.

Nečleněná statutární města

• České Budějovice: člení se na části obce České Budějovice 1 až České Budějovice 7, ty ale nejsou samosprávné
• Děčín: části obce mají sice v názvu římská čísla I až XXXV, nejde ale o samosprávné obvody
• Mladá Boleslav: čtyři z částí obce jsou sice označeny římskými čísly I až IV, nejde ale o samosprávné obvody
• Olomouc: nemá samosprávné členění. Od 23. ledna 2007 je stanoveno 27 tzv. komisí městských částí, které jsou poradními orgány rady města.^[5][6]
• Frýdek-Místek, Havířov, Hradec Králové, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Jihlava, Karlovy Vary, Karviná, Kladno, Most, Prostějov, Přerov, Teplice, Třinec, Zlín: nemají samosprávné členění

Ve Zlíně je zřízení samosprávných městských částí dlouhodobě aktuálním politickým tématem. Některé okrajové místní části se v průběhu 20 let po roce 1990 zcela osamostatnily. V roce 2010 se do městského zastupitelstva dostalo hnutí M. O. R. (Morální očistu radnice), které mělo vznik samosprávných městských částí v Přílukách, Malenovicích, Vršavě, Klečůvce či v Lužkovicích jako jeden z klíčových bodů ve svém volebním programu, avšak neprosadilo tento záměr u svých koaličních partnerů, takže do programového prohlášení rady se dostalo již jen neurčité posílení pravomocí městských částí. Prakticky nedošlo k žádným změnám, v zastupitelstvu nakonec neprošel ani kompromisní návrh na posílení pravomocí komisí místních částí. Hnutí M. O. R. se pod vlivem tohoto neúspěchu rozpadlo a část jeho politiků odešla z hnutí i z rady města.^[7]