Martin Roubík

Martin Roubík (24. října 1949 Praha – 9. září 2008 Praha) byl český architekt a pedagog, známý především jako spoluzakladatel mezinárodně uznávané architektonické skupiny Snøhetta, která navrhla mimo jiné novou Alexandrijskou knihovnu v Egyptě.^[1]

Martin Roubík
Martin Roubík v roce 2001
Narození	24. října 1949 Praha
Úmrtí	9. září 2008 (ve věku 58 let) Praha
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Vysoká škola architektury a designu v Oslu Národní univerzita Jokohama
Povolání	architekt, pedagog
Znám jako	spoluzakladatel architektonické skupiny Snøhetta
Choť	Regina Loukotová (2005–2008)
Děti	Mila Roubik Kobro František Martin Roubík
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Martin Roubík byl vnukem historika Františka Roubíka. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Vysoké škole architektury v Oslu (AHO), kam odešel počátkem 70. let. Při studiu architektury na VŠUP byl totiž v roce 1971 z politických důvodů zatčen a ze studií vyloučen. Pobýval také na Yokohama Design Research Institute v Japonsku.

Po absolutoriu nastoupil v Oslu do ateliéru Lund + Slaatto Arkitekter. V roce 1987 spoluzakládal galerii a nadaci pro architekturu ROM a o rok později významnou architektonickou skupinu Snohetta, s níž v roce 1989 zvítězil v mezinárodní soutěži na Alexandrijskou knihovnu v Egyptě.^[2] Byl také zakladatelem norského nakladatelství ARFO. Jeho první manželkou byla Liv Mette Larsen, norská malířka, které se podařilo Martina Roubíka dostat z komunistického Československa. Druhou manželkou byla Ellen Johanne Kobro, s níž má dceru Milu, a v roce 2005 se oženil s architektou Reginou Loukotovou, se kterou má syna Františka.

Profesní kariéra

S architektonickou kanceláří Snohetta Martin Roubík postavil v 90. letech významné stavby jako Umělecké muzeum v Lillehammeru, Alexandrijskou knihovnu či most přes fjord v Telemarku. Je také spoluautorem návrhu rekonstrukce Fíkovny v Královské zahradě Pražského hradu a dalších staveb v České republice i v zahraničí. Podílel se rovněž na rekonstrukci českého velvyslanectví v Oslu. V letech 2009-2010 proběhly výstavy jeho díla ve Frágnerově galerii v Praze, v Alexandrijské knihovně a v Nubian Museum in Asuán v Egyptě..^[3][4][5]

Jako vedoucí kanceláře GEM architects se úspěšně účastnil řady mezinárodních a domácích soutěží. Mezi jeho poslední významné úspěchy patřil oceněný soutěžní návrh na Velké egyptské muzeum v Gíze.

Pedagogická činnost a veřejné působení

V oblasti vzdělávání působil nejprve v norském Trondheimu a od roku 1992 především na pražské Fakultě architektury ČVUT, kde vedl vlastní ateliér. Byl rovněž zvolen děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, rektor ho však odmítl jmenovat. Přednášel také na univerzitách v Göteborgu, Oxfordu, dánském Aarhusu a v Káhiře. Patřil ke skupině, z níž vzešla pražská soukromá vysoká škola architektury ARCHIP.^[6] V Oslu spoluzaložil galerii ROM^[7] a nakladatelství ARFO.^[8][9]

V posledních letech svého života na sebe upozornil veřejným angažmá, kdy patřil k čelním kritikům soutěže o Národní knihovnu v Praze.

Dílo

• Alexandrijská knihovna (jako člen ateliéru Snohetta)
• Umělecké muzeum v Lillehammeru (jako člen ateliéru Snohetta)
• Most přes fjord v Telemarku (jako člen ateliéru Snohetta)
• Rekonstrukce českého velvyslanectví v Oslu (jako člen ateliéru Snohetta)
• Rekonstrukce Fíkovny v Královské zahradě Pražského hradu (jako člen ateliéru Snohetta, později ve spolupráci GEM architects a s D3A architekti)