Turnaj mistrů
závěrečný tenisový turnaj mužské sezóny ATP World Tour From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.
Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2026 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Inalpi, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem GreenSet. Celkové odměny ATP Finals 2024 dosáhly částky 15 250 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.[1]
Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.
Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se konal v Tokiu. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal Srb Novak Djoković. Ročník 2023 vyhrál ve 36 letech jako nejstarší šampion. S šesti trofejemi jej následuje Švýcar Roger Federer a pětkrát dvouhru ovládli Čechoameričan Ivan Lendl s Američanem Petem Samprasem. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter Fleming a John McEnroe.
Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.
Remove ads
Historie
Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod jednoduchým názvem Masters jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.
Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.
V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.
Bengalúrská čtyřhra, plánována na listopad 2001, byla z bezpečnostních důvodů dvakrát odložena po útocích z 11. září 2001. V Indii a Pákistánu neproběhlo několik turnajů.[4][5] Zejména díky aktivitě indického tenisového funkcionáře Vidžaje Amritraže organizující ATP nakonec turnaj uskutečnila na přelomu ledna a února 2002 ve formě Challenge Cupu. Deblisté ale neobdrželi žádné body do žebříčku ATP.[5][6]

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[7] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[8][9] V roce 2015 došlo k posunutí kontraktu do sezóny 2018.[10] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[11][12]
Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove u Gold Coast, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.
V období 2000–2025 se dvanáctkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů,[13] a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal), 2022 (Alcaraz), 2023 (Djoković) a 2025 (Alcaraz).
Kvalifikační kritéria

Hráči či páry se kvalifikují v následujícím pořadí:[14]
- Zaprvé, sedm nejvýše postavených na žebříčku ATP Race vydaného před začátkem turnaje.
- Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové dvouhry nebo takové vítězné páry čtyřhry figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to podle sestupného umístění.
- Zatřetí, 8. singlista nebo pár čtyřhry na žebříčku ATP Race.
Dvěma náhradníky jsou tenisté či páry umístění na prvních nepostupových místech žebříčku ATP Race. V případě jejich odmítnutí či zranění by určuje náhradníky organizace ATP.
Do žebříčku ATP Race se započítávají body získané během 52 týdnů před Turnajem mistrů. Kumulovány jsou z Grand Slamu, ATP Tour, United Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Singlistům se přičítají body z 19 turnajů, do nichž se řadí:
- 4 Grand Slamy
- 8 turnajů s povinným startem v kategorii ATP Masters 1000
- 7 nejlépe bodově hodnocených výsledků (United Cup, Monte-Carlo Masters, ATP 500, ATP 250, challengery, ITF)
- Výsledky až 3 povinných turnajů ATP Masters 1000 může singlista nahradit lepšími výsledky z kategorií ATP 500 či ATP 250.
Ve čtyřhře je výsledný bodový zisk páru do žebříčku kumulován z devatenácti turnajů okruh ATP Tour, a to podle nejlepších výsledků nezávisle na grandslamu či turnajích ATP Masters 1000.[14]
Body a finanční odměny
Odměny ATP Finals 2025 činily 15 500 000 dolarů.[15]
Remove ads
Sponzorství



Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl opakovaně hlavní obchodní partner okruhu ATP Tour. Pro období 2009–2016 se jím stala společnost Barclays PLC.[16] V roce 2017 ji na této pozici vystřídala japonská firma Nitto Denko.[1] Jako zlatý partner mužského okruhu kontrakt prodloužila do roku 2030.[17]
Remove ads
Vývoj názvu turnaje
Dějiště konání
Dějiště čtyřhry
V letech 1986–2001 probíhala čtyřhra v samostatném dějišti.
Remove ads
Přehled finále
Dvouhra
Čtyřhra
Remove ads
Statistiky dvouhry
| Aktualizováno po ATP Finals 2025.[18][20][21] |
Vítězové


Herní statistiky
Vysvětlivky
- Hráč, který na cestě do finále neztratil žádný game na podání. Od začátku počítání statistik ATP v roce 1991.
- Stejní tenisté se v rámci ročníku střetli ve skupině a finále, vyjma ročníku 1987.
- Vítěz ročníku, který s finalistou prohrál ve skupině.
- Jediný případ, kdy se dvojice utkala ve skupině a semifinále. Edberg porazil Wilandra ve skupině a podlehl mu v semifinále.
Věkové rekordy
| Nejmladší vítěz | 19 let, 10 měsíců a 29 dní | 1978 | |
| Nejstarší vítěz | 36 let, 5 měsíců a 28 dní | 2023 | |
| Nejmladší kvalifikovaný | 17 let, 5 měsíců a 6 dní | 1984 | |
| Nejstarší kvalifikovaný | 38 let, 5 měsíců a 18 dní | 2025 |
Výdělek vítěze
Remove ads
Statistiky čtyřhry
| Aktualizováno po ATP Finals 2025.[18][20] |
Vítězové
Herní statistiky
Věkové rekordy
| Nejmladší vítěz | 19 let, 10 měsíců a 29 dní | 1978 | |
| Nejstarší vítěz | 40 let, 6 měsíců a 21 dní | 2018 |
Výdělek vítězů na pár
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads

