Maurus Verzich

Maurus Alois Verzich (17. prosince 1911 Kostomlátky – 27. srpna 1992 Florencie) byl v letech 1946–1969 opatem kláštera benediktinů v Praze na Slovanech (v Emauzích). Od roku 1948 pobýval v exilu v Itálii.

Stručná fakta Jeho opatská Milost, Církev ...

Jeho opatská Milost Maurus Verzich, OSB
opat emauzského kláštera prelát řádu sv. Lazara
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Zasvěcený život
Institut	od r. 1932 Řád svatého Benedikta
Sliby
doživotní	15. srpna 1933
Opatská benedikce	28. července 1946
Svěcení
Kněžské svěcení	18. září 1938
Osobní údaje
Datum narození	17. prosince 1911
Místo narození	Kostomlátky, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	27. srpna 1992 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí	Florencie, Itálie
Národnost	česká
Povolání	spisovatel a katolický kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Kostomlátkách (fara Kostomlaty nad Labem) v dělnické rodině Václava a Kateřiny Verzichových. Ačkoliv jeho maminka zemřela až po roce 1950, prožil své dětství v sirotčinci.

Vstoupil do juvenátu Emauzského kláštera v Praze a zároveň studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Po ukončení studia (maturoval roku 1932) přijal jakožto novic řádové jméno Maurus a dne 15. srpna 1933 složil věčné sliby.

Spolu s P. Anastázem J. Opaskem, OSB – pozdějším arciopatem na Břevnově, s nímž se po celý zbytek života přátelil, studoval u Svatého Anselma v Římě na Aventinu (byl jedním z nejlepších žáků tomistického filozofa P. Josefa Gredta OSB). Dne 18. září 1938 byl v Emauzích papežským internunciem Msgre Saverio Ritterem vysvěcen na kněze.

V roce 1942, kdy došlo ke zrušení emauzského kláštera, přijal místo zámeckého kaplana na zámku Boskovice u hraběte Mensdorff-Pouilly. Zde se kromě výchovy dětí věnoval také studiu.

Po poválečné obnově komunity v Emauzích byl dne 24. června 1946 zvolen jejím novým opatem (opatská benedikce, kterou vykonal dne 28. července 1946 papežský internuncius Saverio Ritter, se ale uskutečnila v břevnovském klášteře, neboť emauzský klášter se se stále nacházel v troskách). Podílel se na vzniku Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha, sdružující benediktinské kláštery v Čechách a na Moravě, jejíž se stal prvním předsedou (abdikoval v roce 1969).

V roce 1948 se stal spolu s dalšími osobami jako například P. Josefem Zvěřinou a P. Anastázem J. Opaskem OSB členem „Poradního sboru liturgického apoštolátu“, který byl ustanoven kardinálem Beranem

Ještě před únorovým převratem v roce 1948 odešel do exilu do Itálie, neboť předpokládal, že mnichy neočekává v Československu nic dobrého. Do roku 1965 žil v bývalém opatství Sassovivo, odkud se přemístil do Norcie, kde v budovách bývalého kláštera kapucínů Santa Maria delle Grazie usadil malou komunitu původem českých benediktinů. Účastnil se všech zasedání 2. vatikánského koncilu.

V roce 1969 nuceně rezignoval na své funkce představeného v Norcii. Přesídlil do Kláštera sv. Pavla za hradbami v Římě. Roku 1973 se stal prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, a vykonával funkci řádového kaplana pro rytíře v exilu. Později odešel do Florencie k benediktinům-olivetánům, a zde v roce 1992 zemřel a byl pohřben.

Benediktinům z Norcie se začátkem 90. let 20. století podařilo obnovit komunitu v Emauzském klášteře v Praze. Jeho obnova však byla již dílem převorů-administrátorů P. Cyrila Stavěla OSB a zejména P. Vojtěcha Engelharta OSB, opat Maurus Verzich OSB se na ní přímo nepodílel.

Život

Odkazy

Literatura

Související články

Externí odkazy

Wikiwand - on