Maxime Weygand

Maxime Weygand ([vɛɡɑ]; 21. ledna 1867 – 28. ledna 1965) byl francouzský generál bojující v první i druhé světové válce a ministr obrany ve vichistické vládě.

Maxime Weygand
Narození	21. ledna 1867 Brusel
Úmrtí	28. ledna 1965 (ve věku 98 let) Paříž
Místo pohřbení	Morlaix
Choť	Renée Weygand
Děti	Jacques Weygand
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Složka	Francouzská armáda
Bitvy	první světová válka druhá světová válka bitva o Francii polsko-sovětská válka
Vyznamenání	velkokříž Řádu čestné legie Řád Francisque velkokříž Řádu Ouissam Alaouite komandér Řádu koruny Vojenský Lāčplēsisův řád 2. třídy Vojenská medaile Válečný kříž 1914–1918 Válečný kříž za operace na vnějších bojištích Válečný kříž Medaile za vynikající službu komandérský kříž řádu Virtuti Militari Kříž za chrabrost
Podpis
multimediální obsah na Commons

Život

Maxime Weygand se narodil v Belgii, vyrůstal ve Francii a v roce 1887 absolvoval vojenskou akademii Saint-Cyr v Paříži. Poté se stal instruktorem na škole jezdectva v Saumuru. Za první světové války sloužil Weygand jako štábní důstojník generála Ferdinanda Foche. Poté působil jako poradce Poláků během polsko-sovětské války a později jako Vysoký komisař Levanty. V roce 1931 byl Weygand jmenován náčelníkem štábu francouzské armády, kde působil až do svého odchodu na odpočinek v roce 1935, kdy mu bylo 68 let.

V květnu 1940 byl Weygand povolán zpět do aktivní služby a během německé invaze převzal velení francouzské armády. Po sérii vojenských neúspěchů doporučil příměří a Francie poté kapitulovala. Vstoupil do vichistické vlády Philippe Pétaina jako ministr obrany a sloužil až do září 1940, kdy byl pověřen velením ve francouzské severní Africe. Weygand upřednostňoval pouze omezenou spolupráci s Německem a byl na Hitlerovu žádost propuštěn ze své funkce v listopadu 1941. Po spojenecké invazi do severní Afriky v listopadu 1942 byl Weygand Němci zatčen a vězněn na rakouském zámku Itter až do května 1945. Po návratu do Francie byl internován jako kolaborant ve Val-de-Grâce, ale byl v roce 1946 propuštěn a v roce 1948 zbaven obvinění. Zemřel v lednu 1965 v Paříži ve věku 98 let.