Maximilian Grabner

Maximilian Grabner (2. října 1905 Vídeň – 28. ledna 1948 Krakov) byl rakouský válečný zločinec, za 2. světové války velitel politického oddělení gestapa v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, díky čemuž úzce spolupracoval a byl podřízen Hlavnímu říšskému bezpečnostnímu úřadu v Berlíně. Po skončení války byl v polském Krakově odsouzen k trestu smrti.

Maximilian Grabner
Narození	2. října 1905 Vídeň
Úmrtí	24. ledna 1948 (ve věku 42 let) nebo 28. ledna 1948 (ve věku 42 let) Krakov
Příčina úmrtí	oběšení
Povolání	policista, dřevorubec a Gestapo employee
Zaměstnavatel	Gestapo
Ocenění	Válečný záslužný kříž
Politická strana	Národně socialistická německá dělnická strana (od 1932)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve Vídni a po anšlusu Rakouska v roce 1938 se připojil k SS. Poté se stal členem gestapa a později přímo jeho velitelem ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Měl velkou moc a byl plně zodpovědný za smrt mnoha tisíců lidí, sám se pak aktivně účastnil plynování Cyklonem B či střílení vězňů u popravčí stěny, ve kterém mu ochotně asistoval především pověstný zabiják Gerhard Palitzch. V roce 1943 se však šéfovi SS Heinrichu Himmlerovi nelíbil unik informací o vraždách, které se dostaly k Polákům a Spojencům, a Grabner byl na podzim roku 1943 odvolán. Uškodilo mu navíc i to, že se neoprávněně obohacoval na majetku vězňů, což zjistilo vedení SS během svého vyšetřování v Osvětimi. Grabner byl poté postaven před policejní a SS soud ve Výmaru a obviněn, vyšetřování však nebyl ukončeno. Poté se vrátil zpět ke gestapu, a to v Katovicích a také Vratislavi. Na konci války se mu podařilo zmizet zpět do rodného Rakouska, tam však byl v srpnu 1945 Spojenci zajat a na rozdíl od mnoha jiných zajatých velitelů Grabner přiznal, že věděl o zabíjení v plynových komorách. V Osvětimském procesu v Krakově (spolu například s Arthurem Liebehenschelem či Josefem Kramerem) byl pak odsouzen za účast na vraždách a zločinech proti lidskosti k trestu smrti oběšením, rozsudek byl vykonán v lednu 1948.

Na Grabnera rovněž sváděli vinu někteří bývalí dozorci souzení v 60. letech 20. století (během tzv. Frankfurtského procesu) ve Frankfurtu nad Mohanem, svou vinu však nechtěli přiznat. Jeden z nich například uvedl: „O tom nic nevím, odpovědný byl Grabner.“

Jeden z mála vězňů Sonderkommanda, kteří věznění v Osvětimi přežili, po válce na Grabnera vzpomínal slovy: „Vzpomínám, jak se kápo Mietek obrátil na Grabnera se žádostí, aby mu přidělil na práci dalšího vězně, protože jeden z naší skupiny zemřel. Grabner mu odpověděl, že jeden přírůstek mu dát nemůže a že musí ubít ještě čtyři Židy, pak mu jich dá rovnou pět nových. Zeptal se přitom Mietka, čím vězně bije. Mietek mu ukázal obušek. Grabner tehdy popadl železnou tyč a vysvětlil Mietkovi, že má bít vězně právě takovou tyčí.“

Slovenský vězeň Filip Müller, který přežil válku a Grabnera osobně rovněž potkal, pak po válce vzpomínal, že Grabner byl také jedním z těch, co před plynovými komorami lidi jdoucí na smrt falešně uklidňoval: „Na prvním místě se musíme postarat o vaše zdraví. Proto musíte nejdříve pod sprchu. Až se vykoupete, dostane každý talíř polévky.“

Literatura

• Kulka, Erich: Soudcové, žalobci, obhájci – Proces s osvětimskými zločinci. Praha 1966.
• Friedler, Eric – Sibertová, Barbara – Kilian, Andreas: Svědkové z továrny na smrt – Historie a svědectví židovského sonderkommanda v Osvětimi. Praha 2007.
• Kulka, Erich – Kraus, Ota: Továrna na smrt. Praha 1964.
• Müller, Filip: Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení - Tři roky v osvětimských krematoriích a plynových komorách. Praha 2018.

Portály: Druhá světová válka | Lidé | Německo | Rakousko