Maxmilián Hošťálek z Javořice
český místní politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Maxmilián Hošťálek z Javořice (1564 Žatec – 21. června 1621 Praha) byl český politik, primátor města Žatce a zemský direktor během stavovského povstání.
Remove ads
Život
Hošťálek pocházel z rodiny, která v Žatci žila nejméně od 2. desetiletí 16. století. Jeho děd Jiřík je písemně doložený jako konšel v roce 1519. Kromě toho, že vlastnil pozemkový majetek, provozoval v radnici lékárnu. Roku 1530 se mu podařilo pozvednout rodinu mezi erbovní měšťany. Jako erbovní figuru si zvolil jelena s hrdlem prostřeleným šípem, jako přídomek "z Javořice".[1]
Rovněž Jiříkův syn Zikmund Hošťálek zasedal v městské radě. V mládí studoval na luteránské univerzitě ve Wittenbergu, kde byl imatrikulován 21. 1. 1535.[2][3] Sňatkem se svou první ženou, Kateřinou Velechovskou z Vlkové, získal rozsáhlé pozemky v sousední vesnici Velichově. Velichovské zboží s velkým ovčínem tvořilo v budoucnu základ rodinného majetku Hošťálků.
Někdy ve 2. polovině 50. let Zikmund Hošťálek ovdověl. Jeho druhou manželkou se stala Anna Balbínová z Vorličné původem z Hradce Králové. Bylo to i její druhé manželství, před tím byla vdaná za lounského měšťana Václava Slonka. A právě Maxmilián Hošťálek byl prvorozený syn z tohoto spojení.[4] Při stanovení roku Hošťálkova narození lze vycházet ze soudního sporu, který vedli žatečtí úředníci spravující sirotčí majetek proti jednomu z místních měšťanů. Zatímco v roce 1583 ještě Maxmiliána a jeho sestru Salomenu zastupovali jako nezletilé, o rok později už Maxmilián vystupoval jako plnoprávný účastník řízení.[5] Zletilost mužských příslušníků šlechty byla stanovena na 20 let. Na erbovní měšťany se ve třetí generaci, což Maxmilián splňoval, rovněž toto kritérium vztahovalo.
O Hošťálkově mládí a vzdělání není známo nic. Zřejmě navštěvoval některou z městských partikulárních škol, nejspíše mimo rodiště, což bylo u měšťanských synů obvyklé. Není jasné, zda vůbec pobýval v Žatci během zhoubné morové epidemie v letech 1582–1583. Při ní přišlo o život devět jeho dospělých příbuzných, takže se stal jediným mužským příslušníkem rodiny Hošťálků.[6] To znamenalo, že spolu se sestrou zdědil značný majetek v podobě nemovitostí.
V roce 1591 se Hošťálek poprvé oženil. Vzal si Kateřinu Eliščinovou ze zřejmě nejbohatší žatecké rodiny. Zplodili spolu devět dětí, z nichž se dospělosti dožily jen tři. Eliščinová však zemřela v roce 1605. Její epitaf se jmény jejích šesti zemřelých dětí je umístěný v presbytáři kostela svatého Jakuba v Žatci.[7] Krátce nato – přesné datum není známo – se Hošťálek oženil podruhé. I tentokrát si vybral nevěstu z rodiny místního patriciátu. Otcem jeho manželky Doroty byl konšel Jan st. Čínovský. Z tohoto manželství měl Hošťálek šest dětí.
Po roce 1591 se Hošťálek stal jedním z 24 obecních starších. V tomto sboru měl na starosti ekonomiku poddanských vesnic patřících k městským statkům. Konšelem, neboli členem dvanáctičlenné městské rady, byl jmenován roku 1599. Vzhledem ke svému rozsáhlému ovčínu ve Velichově byl v letech 1606 a 1607 zvolen starším cechu soukeníků. Poté, co městu půjčil 1500 míšeňských kop, se v roce 1610 stal v Žatci primátorem.[8] V roce 1604 si jeho sestřenici Annu vzal Pavel Skála ze Zhoře, který se toho roku ve městě usadil.[9]
Z doby Hošťálkova působení ve funkci primátora se nezachovaly žádné zprávy o rozsáhlejších investičních akcích ve městě. Zřejmě významnějším pro město se jeví funkční období primase Jana Peřiny († 1564), za jehož působení byla mj. postavena radnice a kašna. Spolu se svým tchánem Janem Eliščinem ale patřil Hošťálek k hlavním mecenášům v oblasti školství a kultury. Podporoval žatecké mladíky na univerzitních studiích a vzdělance zabývající se literaturou, jak o tom svědčí dedikace v několika jejich knihách.[10]
Hošťálek se angažoval v nekatolické protihabsburské stavovské opozici. Na zemském sněmu 8. června roku 1617 přednesl za městský stav společně s Valentinem Kochanem z Prachové požadavek, aby součástí volebního reversu Ferdinanda II. byla přísaha na Rudolfův Majestát na svobodu náboženského vyznání z roku 1609.[11] Za trest byl ještě v červnu 1617 odvolán z místa žateckého primátora a zřejmě i z městské rady.
Po květnové defenestraci roku 1618 byl – nepochybně jako odškodnění – zvolen za jednoho z deseti členů Direktoria za městský stav. Hošťálek se však příliš jeho činnosti neúčastnil. Direktoři ho dokonce museli písemně vyzvat, aby na jednání přijel.[12] Po svém zatčení tvrdil, že opravdu na zasedání direktoria často nejezdil a o projednávaných záležitostech nic nevěděl.[13] Hvězdným okamžikem Hošťálkova společenského postavení se stala neděle 27. října 1619 a následující den. Cestou na pražskou korunovaci v jeho domě přenocoval Fridrich Falcký s manželkou. Podrobnosti pobytu designovaného krále v Žatci popsal podrobně jeho očitý svědek, Pavel Skála ze Zhoře.[14]
Hošťálek byl zatčen v Žatci snad 28. února 1621.[15] Císařem zřízený soudní tribunál ho obžaloval ve třech bodech: a) Volil králem Fridricha Falckého; b) podepsal konfederaci; c) koupil si vesnici Hříškov, kterou stavové konfiskovali klášteru klarisek v Panenském Týnci.[16] Odsouzen byl ke ztrátě cti, hrdla a majetku a 21. června 1621 sťat s dalšími 26 českými stavy. Jeho hlava byla zavěšena na dnes už neexistující Pražské bráně v Žatci, tělo pohřbeno, spolu s ostatky dalšího venkovského direktora Jana Šultyse z Felsdorfu z Kutné Hory, na hřbitově při kostele Panny Marie Na louži v Praze, který stával na dnešním Mariánském náměstí.[17]
V roce 1621 byl pořízen soupis Hošťálkova nemovitého majetku. Bývalý primátor a direktor vlastnil v Žatci dva domy, hospodářský dvůr, sedm chalup pro zemědělské dělníky, tři chmelnice, tři vinice, ovocný sad, čtyři louky a jedenáct polí, to vše v hodnotě přes 8000 míšeňských kop. Mimo Žatec vlastnil dvůr Velichov, dvůr v Žiželicích a díl vesnice Hříškov, to v ceně přibližně 5000 kop.[18] Tyto Hošťálkovy statky byly konfiskovány a prodány královskou komorou.
Vdova Dorota někdy na jaře 1626 odešla do exilu, ale už příštího roku se vrátila do Žatce a přestoupila ke katolictví. Důvody byly zřejmě majetkové. Hošťálková měla v Žatci svůj vlastní dům a kromě toho jí královská komora vrátila nemovitosti v hodnotě necelých 1700 kop, které jako věno vnesla do manželství. Kromě toho se znovu provdala. Jejím druhým manželem se v červenci 1629 stal Kryštof Pock z Kadaně, který má v matričním zápisu o sňatku jako povolání uvedeno "žák".[19] V roce 1640 se Dorota spolu se svými dvěma dětmi Juditou a Alexandrem stala obětí morové epidemie.[20] Ještě téhož roku zemřel i Pock.
Hošťálkovi synové Alexandr, Maxmilián, Cyprián a Jan Zikmund studovali od roku 1624 pod dohledem Pavla Skály ze Zhoře na univerzitě v Lipsku.[21] Alexandr se vrátil do Žatce, zatímco tři zbývající se dali na vojenskou dráhu. Maxmilián a Cyprián, kteří pocházeli z prvního Hošťálkova manželství, sloužili v armádách protihabsburské koalice. V listopadu 1631 se za saského vpádu do Čech v řadách armády Jana Jiřího Saského vrátili do Žatce. Sejmuli otcovu hlavu z brány a nechali ji pohřbít. Po únoru 1632, kdy Sasové i s oběma Hošťálky město opustili, se ale lebka musela vrátit na své místo. Další životní osudy obou bratrů nejsou známé.
Povolení k sejmutí direktorovy lebky a k jejímu pohřbení dosáhl v roce 1637 až syn Maxmiliána Hošťálka z druhého manželství Jan Zikmund. Ten se dal koncem 20. let naverbovat do armády panovníka, který jeho otci nechal setnout hlavu. Dosáhl zde hodnosti hejtmana.[22] V roce 1636 byl povýšen do rytířského stavu. Jan Zikmund se stal jediným dědicem majetku po matce. V roce 1658 se vypravil do Anglie, kde od svého bratrance Adama Striala z Pomnouše, syna bývalého žateckého primátora, získal jeho nemovitý majetek v Žatci a Kadani. Glejt na zpáteční cestu mu vystavil samotný Oliver Cromwell.[23] Jan Zikmund Hošťálek se pak usadil v Kadani, kde v roce 1674 zemřel.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads