Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu

Maxmilián Josef princ z Thurn-Taxisu (německy Maximilian Joseph Fürst von Thurn und Taxis, 29. května 1769 Řezno – 15. května 1831 Praha) byl bavorský královský důstojník, později generálmajor rakouské císařské armády. Založil mladší českou větev rodu Thurn-Taxisů a současně je prapředkem italského vévodského rodu z Duina (Principi della Torre e Tasso, Herzöge von Duino) – titulu uděleného roku 1823.

Manželka Marie Eleonora, roz. Lobkovicová

Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu
Narození	29. května 1769 Řezno
Úmrtí	15. května 1831 (ve věku 61 let) Praha
Povolání	voják a důstojník
Choť	Marie Eleonora z Lobkovic (od 1791)[1]
Děti	Karel Anselm z Thurn-Taxisu[2] August Max z Thurn-Taxisu Josef z Thurn-Taxisu Karel Theodor z Thurn-Taxisu[3] Bedřich Hannibal z Thurn-Taxisu Vilém z Thurn-Taxisu
Rodiče	Alexandr Ferdinand, 3. kníže z Thurn-Taxisu a Marie Henrieta z Fürstenbergu[2]
Rod	Thurn-Taxisové
Příbuzní	sestra: Marie Terezie z Ahlefeldtu (1755–1810) sestra: Marie Alžběta z Fürstenbergu (1767–1822) děd: Anselm František Thurn-Taxis (1681–1739) tchán: August Antonín Josef z Lobkowicz (1729–1803) vnuk: Emerich z Thurn-Taxisu (1820–1900) vnuk: Rudolf Thurn-Taxis (1833–1904)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Původ

Narodil se v Řezně jako nejmladší syn knížete Alexandra Ferdinanda (1704–1773) z jeho třetího manželství s Marií Jindřiškou z Fürstenberg-Stühlingenu (1732–1772).

Vojenská kariéra

Již jako třicetiletý obdržel 29. dubna 1772 od svého jmenovce bavorského kurfiřta vlastnictví pluk kyrysníků Taxis, sestavený knížetem Kristiánem. V roce 1785 byl jmenován rytířem Řádu svatého Huberta a 18. května 1790 nejvyšším velitelem bavorského jezdectva.

19. května 1798 vstoupil Maxmilián Josef do císařských služeb, kde se roku 1799 osvědčil při italském tažení v čele c. k. pluk dragounů Kníže Lobkowicz. V důsledku těžkého zranění v bitvě u Marenga v červnu 1800 byl nucen přerušit svou aktivní armádní kariéru. 24. července 1800 byl potvrzen ve své hodnosti rakouského generálmajora.

Dvorní úřady

Od 1. prosince 1803 zastával post kapitána odstraněného toskánského velkovévody a nynějšího salcburského kurfiřta, arcivévoda Ferdinand, až do roku 1814, kdy se tento po Vídeňském kongresu opět směl ujmout vlády v Itálii.

V roce 1815 se Maxmilián Josef se svou rodinou přestěhoval do Prahy, kde také roku 1831 zemřel. Byl pochován v rodinné hrobce v Sýčině na panství Dobrovice.

Manželství a potomstvo

V Praze se 6. června 1791 oženil s princeznou Marií Eleonorou z Lobkowicz (22. dubna 1770 – 9. listopadu 1834), dcerou Augusta Antonína Josefa knížete z Lobkowicz (1729–1803) z mělnické sekundogenitury a jeho manželky Marie Ludmily Czerninové z Chudenic (1738–1790). Narodilo se jim šest synů. Všichni dosáhli významných důstojnických hodností:

• 1. Karel Anselm (18. 6. 1792 Praha – 25. 8. 1844 Teplice)^[4]
  • ⚭ 1815 hraběnka Marie Izabela von Eltz (10. 2. 1795 Drážďany – 12. 3. 1859 Praha)^[5]
• 2. August Maxmilián (22. 4. 1794 Praha – 24. 1. 1862 Mnichov), svobodný a bezdětný^[6]
• 3. Josef (3. 5. 1796 – 17. 4. 1857), svobodný a bezdětný^[7]
• 4. Karel Theodor (17. 7. 1797 Praha – 21. 6. 1868 Mnichov)^[8]
  • ⚭ 1827 hraběnka Juliana Karolina z Einsiedelu (20. 12. 1806 Mnichov – 1846 Sacburk)^[9]
• 5. Fridrich Hannibal (3. 9. 1799 Praha – 17. 1. 1857 Benátky)^[10]
  • ⚭ 1831 hraběnka Marie Aurora Batthyány von Német-Ujvár (13. 6. 1806 Budapešť – 18. 9. 1881 Bad Ischl)^[11]
• 6. Vilém (12. 11. 1801 Praha – 11. 6. 1848 Benátky), zemřel na následky zranění utrpěných v bitvě u Santa Lucie, svobodný a bezdětný^[12]