Metrický závit
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Metrický závit je nejčastěji používaný závit. Rozeznáváme metrické závity s hrubým a jemným stoupáním. Závity s jemným stoupáním mají menší hloubku závitu. Hodí se pro krátké závity, závity na tenkostěnných trubkách, na zátkách a na stavěcích šroubech. Pro hrubé i jemné závity jsou v ČSN ISO 261 uvedeny tři výběrové řady označované I., II. a III. Obvyklý je pravý závit, který se utahuje ve směru hodinových ručiček. Levý závit se používá pouze ve zvláštních případech, například u plynových lahví – z bezpečnostních důvodů nezáměnnosti, nebo u cirkulárních pil či jiných točivých strojů, kde se při předepsaném směru točení stroje spoj samovolně utahuje.

Úhel profilu činí 60°. Veškeré rozměry závitu se udávají v milimetrech (mm).
Označování metrického závitu v dokumentech se uvádí písmenem velké M a průměrem v milimetrech, u jemného závitu pak ještě uvedením stoupání v milimetrech. V praxi je třeba dávat pozor na informaci, zda se jedná o závit vnější (tolerance 6g; male – z anglického samec) nebo vnitřní (tolerance 6H; female – samička).
Příklady: Šroub o průměru 10 mm s hrubým závitem má označení Šroub M 10, pokud má závit jemný, pak je označení Šroub M 10 × 1,25. Prodejní označení F22x1 znamená vnitřní metrický závit o průměru 22 mm a stoupání 1 mm, tedy neexistuje žádný závit typu F. Z označení M 22 × 1 6g lze vyčíst, že se jedná o šroub, sameček jemného závitu, který se standardně používá například u vodovodních baterií.
Remove ads
Historie
Snaha o zavedení metrického závitu souvisela s rozšiřováním metrické soustavy během 2. poloviny 19. století. V té době již existoval v palcích měřený závit Whitworthův (ustanoven 1841). Návrhů na metrické závity se objevilo mnoho. Jako první významnější metrický závit se prosadil Loewenherzův závit v roce 1890 pro průměry 1–10 mm s vrcholovým úhlem 53°8'. V roce 1898 byla pak pro větší průměry závitů schválena mezinárodní soustava SI (Système Internationale) s vrcholovým úhlem 60° pro průměry 6–80 mm. V letech 1911–1923 se postupně ze soustavy SI vyvinula německá metrická soustava závitů. Ta v malých průměrech navázala na Loewenherzův závit tak, aby matice metrické soustavy šly beze změny nasadit na Loewenherzovy šrouby. Pro opačnou kompatibilitu bylo třeba Loewenherzovy matice proříznout metrickým závitníkem a tím z nich udělat metrické matice.
Německá metrická soustava závitů byla kompletně převzata normami ISO a ČSN.
Remove ads
Standardní velikosti
ISO 261 specifikuje seznam doporučených kombinací průměru závitu D a jeho stoupání P [1]
ISO 262 specifikuje podmnožinu doporučených rozměrů [2]
Nejpoužívanější je hrubý závit. Jemný závit se používá ve speciálních případech, například v automobilovém nebo leteckém průmyslu pro jeho vyšší odolnost proti vibracím. Kromě toho se používá například na tenkostěných trubkách, protože hrubý závit by zasahoval příliš hluboko a mohl by snížit mechanickou odolnost trubky.
Termíny hrubý a jemný se vztahují pouze na stoupání (a tím i na hloubku) závitu, v žádném případě se nevztahují na povrchovou úpravu nebo kvalitu.
Tabulka vlastností vybraných závitů.
Vnitřní závit tolerance 6H (pro matice)
(Dmaximum = d, Dp = d2, Dmin = d3)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads