Michael Maxmilián František z Althannu

Michael Maxmilián František hrabě z Althannu (německy Michael Maximilian Franz Reichsgraf von Althann; 13. března 1769 Vídeň – 28. listopadu 1834 Svojšice) byl rakouský šlechtic z hraběcího rodu Althannů, majitel statků v Čechách, Rakousku a jižní části Kladského hrabství.

Michael Maxmilián František hrabě z Althannu
Dědičný nejvyšší zemský kráječ, sudí a štítonoš arcivévodství Horní a Dolní Rakousy
Ve funkci: 8. května 1824[1] – 28. listopadu 1834
Předchůdce	neobsazeno, do roku 1822 Prosper ze Sinzendorfu
Nástupce	Michael Josef z Althannu
Majitel fideikomisu Králíky a Svojšice
Ve funkci: 6. května 1817 – 28. listopadu 1834
Předchůdce	Michael František Antonín z Althannu
Nástupce	Michael Josef z Althannu
Vojenská služba
Hodnost	major
Bitvy/války	rakousko-turecká válka (1787–1791), napoleonské války
Narození	13. března 1769 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. listopadu 1834 (ve věku 65 let) Svojšice Rakouské císařství Rakouské císařství
Titul	hrabě španělský grand I. třídy
Choť	(1796) Marie František Eleonora z Thürheimu (1774–1818)
Rodiče	Michael Jan IV. z Althannu (1710–1778) a Marie Kristýna Juliana z Wildensteinu (1727–1794)
Děti	Josef z Althannu Karel z Althannu Michael Leopold Ferdinand z Althannu Michael Josef z Althannu
Příbuzní	Michael František Antonín z Althannu (bratr)
Profese	aristokrat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se roku 1769 ve Vídni jako nejmladší syn Michaela Jana IV. z Athannu (1710–1778) a jeho čtvrté manželky Marie Kristýny Juliany z Wildensteinu (1727–1794). Měl bratra Michaela Františka Antonína (1760–1817), který zastával významné úřady u císařského dvora ve Vidni.

V mládí pobýval na císařském dvoře, kde zastával řadu funkcí. V roce 1796 se oženil s Marií Františkou Eleonorou z Thürheimu (1774–1818), se kterou měl čtyři syny:^[2]

• 1. Michael Josef (13. 6. 1798 Linec – 5. 8. 1861 Mezilesí), manž. 1830 hraběnka Eleonora z Hartigu (9. 11. 1810 – 21. 2. 1838)^[3][4]
• 2. Michael Karel (2. 5. 1801 Linec – 16. 5. 1881 Cannes), I. manž. 1832 hraběnka Luisa z Nostic-Rokytnice (27. 6. 1805 – 24. 4. 1849 Milíčeves), II. manž. 1850 Caroline Sarah Thomas (9. 3. 1827 – 19. 10. 1880 Mnichov)^[3][5]
• 3. Michael Gustav (19. 2. 1807 Linec – 27. 5. 1864 Vídeň), manž. 1838 Klementina Pejačević (17. 4. 1817 Osijek – 1. 1. 1889 Linec)^[3][6]
• 4. Michael Ludvík Leopold Ferdinand (29. 7. 1808 Linec – 30. 5. 1890 Scharbeutz), manž. 1836 Marie Pejačević (20. 4. 1811 Osijek – 28. 5. 1883 tamtéž)^[3][7]

Od mládí sloužil v armádě, bojoval v rakousko-turecké válce a v roce 1789 se zúčastnil dobytí Bělehradu. Později bojoval v Nizozemí a následně se zúčastnil napoleonských válek. Dosáhl hodnosti majora a za zásluhy získal Leopoldův řád.^[8] Po smrti svého staršího bratra Michaela Františka Antonína, zesnulého bez dědiců v roce 1817, převzal rodové statky v Kladsku, mj. majorát v Mezilesí, panství Roztoky a Vlkanov.^[9][9] V Čechách vlastnil fideikomisní panství Králíky a Svojšice. Další majetek vlastnil v Dolním Rakousku (Murstetten, Zwentendorf). V Horních a Dolních Rakousích získal 8. května 1824 (nebo 1826)^[zdroj?] od rakouského císaře Františka I. pro svůj rod dědičnou hodnost zemského nejvyššího kráječe, sudího a štítonoše.^{[1][pozn. 1]} Historicky po předcích byl také nositelem čestného titulu španělského granda I. třídy.^[10]

Za jeho vlády se rozvíjely nové cechy zedníků a kameníků, což souviselo s částečným úpadkem tkalcovství v jižních Sudetech v důsledku válek. V letech 1827–1833 byla na jeho panství vybudována nová silnice spojující Vratislav s Vídní, která zlepšila komunikační dostupnost jižní části Kladska s ostatními regiony Pruska a Rakouska.^[11]

Hrabě Michael Maxmilián František z Althannu zemřel 28. listopadu roku 1834 na zámku ve Svojšicích. Ve Svojšicích je také pohřben na starém hřbitově u kostela sv. Václava.^[12]