Michaela Pavlátová

Michaela Pavlátová (* 27. února 1961 Praha) je česká výtvarnice, animátorka a filmová režisérka. Působí také jako pedagožka a je rovněž příležitostnou herečkou.^[1] Učí na pražské FAMU, kde vede Katedru animované tvorby.^[2] Natáčí převážně krátké animované filmy, ale na kontě má také dva celovečerní hrané filmy. V roce 2008 její film Děti noci získal v hlavní soutěži filmového festivalu v Karlových Varech ceny za hlavní mužský a ženský herecký výkon.^[3] V srpnu 2022 obdržela na 48. Letní filmové škole Výroční cenu AČFK^[4] a v únoru 2023 získala za film Moje slunce Mad francouzskou filmovou cenu César.

Michaela Pavlátová
Narození	27. února 1961 (64 let) Praha
Aktivní roky	od 1987
Významná díla	Děti noci (2008) Moje slunce Mad (2021)
César
César pro nejlepší animovaný film (2023) za film Moje slunce Mad
Umělecké ceny
Výroční cena AČFK (2022)

Život

Narodila se v Praze roku 1961. Roku 1987 absolvovala VŠUP, ateliér filmové a televizní grafiky pod vedením docenta Miloslava Jágra. Po studiích nějaký čas pracovala jako fázařka ve studiu Bratři v triku.^[5] Na konci devadesátých let pobývala v USA, kde pracovala jako režisérka ve studiu Wild Brain. Věnuje se i pedagogické činnosti, učí na pražské FAMU, kde od roku 2015 vede Katedru animované tvorby, a v minulosti učila i na své mateřské VŠUP. Působila rovněž na zahraničních univerzitách, konkrétně v San Franciscu a na Harvardu.^[1] Příležitostně se objevuje ve filmech také jako herečka, epizodní role ztvárnila například ve filmech Pražská 5 (1988) anebo Knoflíkáři (1997). Roku 2002 se trvale vrátila do Prahy, kde dodnes pracuje a žije v Dolních Lomnicích.^[6]

Tvorba

Studium zakončila absolventským filmem Etuda z alba (1987). Od počátku se ve své tvorbě věnovala především krátkometrážním animovaným filmům. Řada z nich získala prestižní mezinárodní ocenění, roku 1993 byla za animovanou grotesku Řeči, řeči, řeči (1991) nominována na Oscara. Dále realizovala animovaný film Repete (1995), oceněný na Berlinale 1995 Zlatým medvědem v kategorii krátkých filmů. Společně s Pavlem Kouteckým natočila roku 1998 dokumentárně-animovanou variaci na vztahové téma Až na věky (1998).^[1]

V roce 1999 debutovala v hraném filmu režií jedné z povídek ve filmu Praha očima… (1999), který rozvíjel téma lásky v soudobé Praze. V roce 2001 se opět navrátila k experimentaci na pomezí animovaného filmu a dokumentu snímkem O babičce (2001). V roce 2003 natočila psychologické vztahové drama Nevěrné hry (2003), který byl oceněn Zvláštní cenou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu. S animovanou erotickou fantazií Karneval zvířat (2006) získala hlavní cenu Grand Prix na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Třeboni a Grand Prix ve španělském Espinhu. K hrané tvorbě se navrátila o dva roky později dramatem Děti noci (2008), který byl pro herecké výkony oceněn na MFF Karlovy Vary a také na Českých lvech. Roku 2021 natočila na motivy knihy Frišta novinářky Petry Procházkové film Moje slunce Mad (2021),^[1] za nějž posléze obdržela francouzského Césara pro nejlepší animovaný film.^[7]

Filmografie

Animované filmy

• Etuda z alba, 1987
• Křížovka, 1989
• Řeči, řeči, řeči..., 1991
• Repete, 1995
• Dvakrát, 1997
• O babičce, 2000
• Dopisy z Česka, 2005
• Karneval zvířat, 2006
• Tramvaj, 2012
• Moje slunce Mad, 2021

Hrané filmy

• Praha očima..., 1999 – režie jedné filmové povídky
• Nevěrné hry, 2003
• Děti noci, 2008