Mikuláš V.

Mikuláš V., rodným jménem Tommaso Parentucelli (15. listopad 1397 Sarzana – 24. březen 1455 Řím), byl od roku 1447 až do své smrti papežem katolické církve (1447–1455). Papežské jméno „Mikuláš “ si zvolil na počest svého učitele a benefaktora bl. Mikuláše Albergatiho.

Jeho Svatost Mikuláš V.
208. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	6. března 1447
Uveden do úřadu	19. března 1447 (intronizace)
Pontifikát skončil	24. března 1455
Předchůdce	Evžen IV.
Nástupce	Kalixtus III.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	17. března 1447
Kardinálská kreace	16. prosince 1446 kreoval Evžen IV.
Osobní údaje
Rodné jméno	Tommaso Parentucelli
Datum narození	15. listopadu 1397
Místo narození	Sarzana, Janovská republika
Datum úmrtí	24. března 1455 (ve věku 57 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Grotte Vaticane
Seznam papežů nosících jméno Mikuláš multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Během svého pontifikátu pozoroval dobytí Konstantinopole Osmanskou říší. Pokusil se tomu zabránit vyhlášením křížové výpravy, ale neuspěl. Přispěl k rezignaci vzdoropapeže Felixe V. roku 1449, čímž ukončil poslední velké papežské schizma. A následné poté došlo k rozpuštění Basilejského koncilu.

Jako klíčová postava renesance se také snažil učinit z Říma centrum umění a literatury. V Římě nechal posílit opevnění, obnovil akvadukty a přestavěl mnoho kostelů. Rovněž za jeho papežského působení vznikly první návrhy na pozdější Baziliku svatého Petra.

V roce 1448 založil Vatikánskou knihovnu a také uzavřel tzv. vídeňský konkordát, který byl právním rámcem vztahů Apoštolského stolce se Svatou říší římskou až do jejího zániku.

Papežská kancelář v této době začíná psát všechna breve a další písemnosti humanistickou polokurzívou (tehdy zvanou lettera dei brevi) a má tak velký vliv na pozdějším rozšíření tohoto typu písma. ^[1]

Buly Dum Diversas a Romanus Pontifex

V roce 1452 vydal papež Mikuláš V. bulu Dum Diversas a později v roce 1455 bulu Romanus Pontifex. Obě buly potvrzovaly portugalské nároky na země, které objeví, a také potvrzovaly, že Evropané mohou zotročit všechny Saracény a pohany, kteří se v těch zemích vyskytují.^[2] Papež František uvedl v roce 2023 bulu Dum Diversas jako příklad papežského dokumentu, který nelze ve stávající podobě opakovat, protože byl kulturně podmíněn a toleroval otroctví.^[3]