Miloš Hoznauer
literární vědec a středoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Miloš Hoznauer (21. září 1929 Drahelice – 24. března 2025 Praha[1]) vlastním jménem Miloslav Hoznauer, byl český středoškolský učitel, spisovatel, literární vědec a publicista.[2]
Remove ads
Životopis
V letech 1940 až 1948 navštěvoval Státní reálné gymnázium v Nymburce, kde vydával časopis Termit. [3]
Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory ruština a čeština.[4]
Během života byl třikrát ženatý, jeho první manželka Alena Hoznauerová zemřela[5] na rakovinu jater, s druhou se rozvedl a se třetí zůstal do konce života.[2] Měl čtyři děti a šestnáct vnoučat.[6]
Vyučoval na gymnáziích Nad Štolou, Na Zatlance a Na Vítězné pláni, později také na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[7]
Přátelil se také se známými spisovateli své doby. Ludvík Vaculík ho nazval šamanem slov.[8]
Remove ads
Dílo
V 60. letech publikoval v Literárních novinách, jejichž texty kritizoval Ústřední výbor KSČ. Přispíval také do časopisů Plamen a Impuls. Podle jeho reportáží byly natočeny televizní filmy Dva roky na slamníku a Na trampském severu. Měl pravidelný pořad v rozhlase a do roku 1969 externě přednášel na Filozofické fakultě.[3]
Jako učební pomůcku sepsal krátké biografie spisovatelů Milana Kundery, Ivana Klímy, Ludvíka Vaculíka a Pavla Kohouta.[3]
V pokročilejším věku pak ve svém díle tematizoval stáří a to především ve sbírce Stařec na čekané.[9] Za tu získal také ocenění Senior roku.[10]
Od rady města Nymburk získal v roce 2012 vyznamenání Nymburský lev II. třídy za celoživotní významnou literární činnost. [11]
V samizdatu vyšly jeho knihy Do posledního dechu a Laterna pedakomika.[3]
Po revoluci napsal knihy Dobrodružství s literaturou a Na túře po literatuře.[3]
V roce 2004 vyšla jeho autobiografická kniha Cesta do hlubin kantorovy duše, v roce 2015 básnická sbírka Stařec na čekané a následně kniha Lodní kufr.[4]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads