Miluše Roubíčková

Miluše Roubíčková (22. července 1922, Praha – 21. srpna 2015, Kamenický Šenov ^[1][2]), rozená Kytková, byla česká výtvarnice a designérka patřící mezi přední postavy českého uměleckého sklářství. Vyhraněná umělecká osobnost s vlastním svébytným pojetím skleněné plastiky a objektů, které (ač velmi různé) v celku vytvářejí charakteristický homogenní dojem. Její dílo možno chápat nejen jako poctu české sklářské dovednosti, ale i jako objevnou poctu kráse každodennosti v její banalitě i naivitě.

Miluše Roubíčková
Miluše Roubíčková v roce 2003
Rodné jméno	Miluše Kytková
Narození	22. července 1922 Praha, Československo
Úmrtí	21. srpna 2015 (ve věku 93 let) Kamenický Šenov, Česko [1][2]
Národnost	česká
Vzdělání	Uměleckoprůmyslová škola v Praze (UPŠ) Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP)
Povolání	sklářská výtvarnice
Manžel(ka)	René Roubíček
Děti	Michaela Lesařová-Roubíčková
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svůj aktivní život dělila mezi průkopnickou výtvarnou práci se sklem a mezi rodinu.^{[p 1][3][4][5][p 2]} Byla členkou výtvarného odboru Umělecké besedy a tvůrčí skupiny užitého umění BILANCE.^{[p 3]}

Umělecký vývoj

Po studiu na klasickém gymnáziu (latina, řečtina, základy veškerých humanitních věd) nemohla pokračovat v záměru studovat dále na Akademii umění, neboť tato (spolu s ostatními vysokými školami) byla nacisty v tehdejší době uzavřena. A tak ji její umělecké vlohy (kreslířské nadání) nasměrovaly ve 40. létech dvacátého století ke studiu výtvarného umění na pražských průmyslových školách.

Léta studií v Praze

Od roku	Do roku	Škola
1941	1943	Škola užitného umění
1943	1944	Uměleckoprůmyslová škola (UPŠ) (ateliér, profesor Jaroslav Václav Holeček)
1945	1949	Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP), ateliér skla a monumentální kresby (ateliér, profesor Josef Kaplický)

Po ukončení studií se patnáct let věnovala náročnému designu, který realizovala v prototypech mnohdy určených i pro sériovou výrobu.

Léta práce a spolupráce po roce 1948
S firmou J. & L. Lobmeyr v Kamenickém Šenově
S ateliéry Uměleckého skla v Novém Boru
S Ústředním výtvarným střediskem pro průmysl skla a jemné keramiky v Praze (později ÚBOK)
S Borským sklem Nový Bor a jeho nástupnickou organizací Crystalexem
Se Sklárnou Ústředí uměleckých řemesel (ÚUŘ) ve Škrdlovicích
Se sklárnou Hergiswiler Glasi v Hergiswilu, (Švýcarsko)[p 4]

Volné autorské tvorbě se začala věnovat po roce 1965. V ní se projevuje několik souběžně působících momentů, které jsou pro její tvorbu zásadní:

• smysl pro specifiku práce se sklem
• využívání kvalit skla k dosažení uměleckých záměrů
• povahová jemnost, málomluvnost, zdrženlivost až uzavřenost
• bystrý smysl pro humor
• důraz na soukromí, vzpomínky (jako zdroj uměleckých témat)
• otevřenost ke každodennosti, všednosti
• ovlivnění přírodou

Miláno 1957

Důležitým mezníkem, který vyplynul z tehdejšího jejího zaměření na design pitného skla byla stříbrná medaile získaná v roce 1957 na XI. milánském trienále za ušlechtilý likérový soubor. Také její soubor nápojového skla pro Expo ´58 se vyznačoval netradičním přístupem. V dalších letech se věnovala také sklu foukanému do optických forem.^[7]

Talíře a mísy

Plastické cítění demonstrovala v letech 1957 až 1958 několika talíři a hluboce broušenými mísami z olovnatého křišťálu s asymetrickou kompozicí velkých čirých čočkovitých brusů. Do techniky brusu zapracovávala i přírodní motivy (např. kukuřičné klasy). Novátorství této její tvorby spočívalo v mistrném použití továrních postupů (broušení čirého jasného křišťálu je i dnes pozoruhodná průmyslová metoda opracování skla) vedoucích ke vzniku plně funkčních objektů (talíře, mísy) určených nejen k ukládání předmětů ale i k estetickému zážitku při pohledu "skrz" ně, když jsou prázdné.

Volná tvorba

V následujícím období se zaměřila na experimenty s pozapomenutými levnými technikami oživení povrchu nádob reliéfními rastry a to i pomocí kombinací sklovin jasných živých barev. Tradiční sklářské techniky využívala nekonvenčním a vtipným způsobem.

Kytice pro Expo 67

Kytice

Přechodem ke koncepci skleněné plastiky pak byla její pozoruhodná instalace pestře zbarvených kytic (s poupaty a květy) na vrcholcích protáhlých stonků (zasazených do váz) vystavená na Expu 67 v Kanadě.

Inspirace běžnými věcmi

Další motivy k novým skleněným plastikám čerpala z každodenního života (zahrada kolem domu, provoz kuchyně) a ztvárňovala je za pomoci průhledného a zářivého, jemně barevného skla. Její svébytné skleněné plastiky obracely nostalgicky pohled do doby šťastného dětství. V rámci volné tvorby navrhovala poeticky až naivně působící plastiky v duchu pop-artu, které pro ni tvarovali mistři skláři jako Josef Rozinek, Petr Novotný nebo Jiří Pačinek.^[7] Mezi nejznámější patří např.:

Bábovky

• Vznosné podnosy s ovocem nebo s dorty
• Do skla převedené moučníky nebo bábovky
• Mísa s bábovkami (pocta českému malíři Vladimíru Komárkovi)
• Kytice růží ve váze (pocta Botticellimu)

Špacírky

V 70. létech dvacátého století byl patrný příklon autorky k vertikálním motivům. Na květy a strohá poupata s vysokými stonky vertikálně umísťovanými do nádob navázala neobvyklým objektem: nádobou naplněnou pánskými vycházkovými holemi (špacírkami) ze skleněné tyčoviny.

• Vertikální motivy
• 
  Růže
• 
  Láhve

Hlavy a figury

Když její manžel René Roubíček v 80. létech dvacátého století začal pracovat na své sérii "Hlav" pojednala toto téma svým způsobem: sérií ženských hlav (se zdůrazněnými účesy, klobouky, stužkami, ...) jako vyjádření ženských charakterů a ženského pohledu na svět. Jen ta jediná mužská hlava byla pojata jako imaginární portrét a pocta malíři Josefu Čapkovi.^{[p 5]}

• Hlavy a figury
• 
  Hlavy
• 
  Hlavy
• 
  Hlavy

Skleněné plastiky

Následovaly další skleněné plastiky na náměty provozu domácnosti a zahrady ztvárňované v čirém ale i pestrobarevném skle. Známé jsou například:

• hlávky zelí,
• zavařovací sklenice,
• různé krabice a krabičky,
• hrsti skleněných bonbonů,
• barevné igelitové pytlíčky, pytle, sáčky a tašky

• Skleněné plastiky
• 
  Hlávky zelí
• 
  Zavařovací sklenice
• 
  Nákupní tašky
• 
  Klubíčka
• 
  Pytlíky
• 
  Pytle

Odložené pytle

V letech 1983 a 1984 se zúčastnila sklářských sympozií v Hergiswilu (ve švýcarském Luzernu), která se konala v renesanční budově bývalé sýpky. Neobvyklé místo inspirovalo autorku k vytvoření objektu – sestavy s názvem "Odložené pytle" (tvarované do drátěných sítí). Sklárna Hergiswiler Glassi od těch dob vyrábí upomínkové předměty – malé pytlíčky s drobnými předměty uvnitř.^[8]

Zdi a křoví

Úvahy o odcizení mezilidských vztahů a překážek v soužití lidí ji přivedly k symbolickému ztvárnění betonových zdí osazených skleněnými střepy (jako ostraha majetku a obrana proti vstupu nežádoucího). Do bloků hrubých betonových kvádrů (evokujících dojem zdi) (mnohdy obohacených přírodninami (např. mušle)) zapouštěla (většinou na jejich horní hraně) rozbité ručně tvarované lahve z barevného skla (Zeď, 1993-1996). Z tohoto období pochází velká instalace: reliéf pro dům v Mirsdorfu u Coburgu. Na obdobném principu jako "zdi" zpracovala i téma "křoví" (houština skel vetknutá do popraskané betonové základny).

Motivy konce 80. let - 2003

Koncem 80. let dvacátého století se Miluše Roubíčková vrací k přírodním motivům ("život v zahradním keři") a k velkým kyticím. Dále pak objevovala a zpracovala téma uzlíků, které si naši předkové vázali z barevných šátků. Její foukané a ručně tvarované skleněné plastiky zdobené proužky barevných skel (Klubíčka) pocházejí ze závěru její sklářské tvorby z let 2000-2003.^[9]

Porovnání charakteru tvorby manželů Roubíčkových

René Roubíček přistupuje ke své tvorbě svobodně. Je znám nejen rozměrnými monumenty a světelnými kompozicemi, ale i komornějšími objekty, které i v malých rozměrech působí monumentálním dojmem. Pracuje povětšinou s průhledným sklem. Klade důraz na prostor, světlo, optické efekty a rafinované hry světla.^{[10] [11]}

Miluše Roubíčková volila pro svoji tvorbu povětšinou neprůhledné sklo s využitím pestrých barev. Vytvářela objekty a plastiky spíše komorního rázu. Její tvorba byla oslavou prostých věcí kolem nás; působí intimním dojmem; navozuje spíše pocit domova. Pohybuje se mezi světem reality a světem fantazie – mezi všedností a poezií. V jejím svérázném pojetí pop-artu se tak spojoval český humor s ženskou poetičností.^{[10] [11]}

• Manželé Roubíčkovi
• 
  Miluše Roubíčková (2003)
• 
  René Roubíček (2016)

Chronologický přehled ocenění, sympozií, výstav, ...

Ceny, ocenění, vyznamenání

• 1948 Cena ministerstva spotřebního průmyslu (stříbrná medaile),^[12]
• 1957 Stříbrná medaile na XI. trienále, (Miláno),
• 1958 Velká cena (Grand Prix) (Světová výstava Expo 58, Brusel),^{[p 6]}
• 1958 čestné uznání (Světová výstava Expo 58, Brusel)^[12]
• 1967 Světová výstava Expo 67, (Montreal), čestné uznání (diplom),
• 1977 Diplom na 1. Coburger Glaspreis, (Coburg),
• 1984 Mezinárodní výstava uměleckých řemesel, (Bratislava), Diplom,^{[p 3]}
• 1997 Cena Masarykovy Akademie umění, Praha, zvláštní cena člena poroty^[12]
• 2004 Mezinárodní výstava skla v Kanazawě (Japonsko)^[12]
• 2015 uvedena in memoriam do Síně slávy Mezinárodního sklářského sympozia IGS Nový Bor

Účast na tuzemských a zahraničních sklářských sympoziích

• 1982 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,
• 1982 Frauenau v Bavorsku, (Německo),
• 1983 Luzern, (Švýcarsko),^{[p 4]}
• 1984 Luzern, (Švýcarsko),^{[p 4]}
• 1985 Immenhausen v Hesensku, (Německo)
• 1985 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,
• 1988 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,
• 1991 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,

Samostatné výstavy

• 1961 Praha, Umělecká beseda
• 1965 Praha, Galerie Československý spisovatel
• 1967 Brno, Moravská galerie
• 1967 Ústí nad Labem, Galerie Dílo
• 1968 Kamenický Šenov, Sklářské muzeum
• 1968 Poznaň
• 1972 Kutná Hora, Muzeum Na hrádku
• 1975 Liberec, Severočeské muzeum
• 1976 Frýdek-Místek, Státní zámek
• 1977 Praha, fotoateliér K. Kalivody (soukromá výstava)
• 1980 Moravská Třebová, radnice
• 1982 Jičín, Okresní muzeum a galerie
• 1982 Luzern, Glasgalerie – Hergiswiler Glasi
• 1985 Praha, Atrium (společně s René Roubíčkem a grafikem Vladimírem Nagajem)
• 1987 Düsseldorf, Galerie Ingrid Mensendiek
• 1987 Frankfurt nad Mohanem, Galerie Gottschalk – Betz
• 1989 Vídeň, J. & L. Lobmeyr
• 1992 Jablonec nad Nisou, Muzeum skla a bižutérie
• 1994 Wiesloch, Kunsthauszentrum Palatin
• 1995 Frankfurt nad Mohanem, Galerie Vetro
• 1995 Mariánské Lázně, Kulturní středisko a Městské divadlo
• 1996 Würzburg, Barockhäuser, Joseph – Griesing Saal
• 1996 Sommerhausen nad Mohanem, Galerie beim "Roten Turm" Schweinfurt
• 1996 Galerie am Schrotturm
• 1997 Praha, Galerie Fronta
• 1997 Praha, Galerie Na Jánském vršku
• 1997 Hamburk, Glasgalerie Hittfeld
• 1999 Východočeská galerie v Pardubicích
• 2000 Londýn, The Studio Glass Gallery^[12]
• 2002 Luxemburg, Galerie Chapelott ("Sklo – umění dneška")^[12]
• 2002 Drážďany, Galerie F^[12]
• 2003 Praha (27. 6. 2003 až 21. 9. 2003), Uměleckoprůmyslové museum v Praze (Mistři evropského sklářství: Miluše a René Roubíčkovi, sklo / retrospektiva 1944–2003)^[12]
• 2012 Praha, Praha City Center ("Miluše Roubíčková – 50 let pop-artu ve skle")^[12]
• 2012–2013 Praha, Museum Kampa (SKLO – A PROČ NE II.!)^[5]
• 2015 – "Miluše a René Roubíčkovi – Sklo", muzeum města Brno, hrad Špilberk, královská kaple (8.7.2015 až 6.9.2015) ^[10]

Účast na světových výstavách Expo

Kromě vlastních samostatných výstav se Miluše Roubíčková účastnila také všech významných mezinárodních přehlídek a symposií ateliérového skla. Mezi nejdůležitější pak patřily expozice na světových výstavách:

• Expo 58 v Bruselu, (Belgie)
• Expo 67 v Montrealu, (Kanada)
• Expo 70 v Osace, (Japonsko)

Účast na dalších zahraničních výstavách (výběr)

• 1966 VIII. Biennale São Paulo
• 1973 Intersymposium, Bellrive Museum, Zürich
• 1977 Le Forme del Vetro, Biennale v Benátkách
• 1981 The Corning Museum of Glass
• 1985 I.-II. Coburger Glaspreis, Coburg
• 1986 Expressions en Verre, Musée des arts décoratifs, Lausanne
• 1989 Musée des Arts Décoratifs, Paříž
• 1990 Neues Glas in Europe; 50 Künstler – 50 Konzepte, Kunstmuseum v Düsseldorfu
• 1990–1991 Kanazava / Japonsko
• 1996 Venezia Aperto Vetro, Benátky
• 2000–2001 Light Transfigurated Contemporary Czech Glass, Hyda Takayama Museum of Art (Toyama City), Japonsko^[13]
• 2000–2001 Hiroshima City Museum of Contemporary Art (Hiroshima)^[13]

Realizace v architektuře

• 1973 Květinový lustr z hutně tvarovaného skla v hale Městského divadla v Pelhřimově; (architekt Miroslav Řepa)
• 1978 Lustr z hutně tvarovaného skla na Československém velvyslanectví v Berlíně

Zastoupení děl ve sbírkách

Díla Miluše Roubíčkové jsou hojně zastoupena v soukromých sbírkách, dále pak v domácích a zahraničních sbírkách skla a moderního umění:

• Slovenská národní galerie v Bratislavě
• Moravská galerie v Brně
• Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou
• Severočeské muzeum v Liberci
• Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově
• Sklářské muzeum v Novém Boru
• Východočeské muzeum v Pardubicích
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
• Kunstsammlungen der Veste Coburg v Coburgu
• Glasmuseum Hentrich im Ehrenhof v Düsseldorfu
• Glasmuseum Ebeltoft v Ebeltoftu
• Stedelijk Museum De Lakenhal v Leidenu
• Glasgalerie – Hergiswil Glasi v Luzernu